Grande Anse d´Arlet, O.K. a spol.

Co jsem dělal 20. 2. před 9 lety? Ani se neptejte. Anebo proč vlastně ne? Říkal jsem si, že občas zalistuji v denících z mých kdysi dávných cest. Když se podívám na dnešní datum, musím psát o jediné cestě, která má dnes výročí. Ano, před devíti lety jsem využil pozvání mého kamaráda a mého mořeplaveckého gurua, Oldřicha Karáska a v únoru a březnu 2003 na palubě jeho lodi "O.K." strávil několik úžasných týdnů plavbami mezi karibskými Návětrnými ostrovy (Windward islands), jižní větví Malých Antil, kam patří Dominika, Grenada, Grenadiny, Martinik, Svatá Lucie a Svatý Vincenc.

Ale pojďme k samotným palubním zápiskům! (Jak vidno na snímku, v batohu se mi při zpáteční cestě roztekl váleček surového kakaa, které částečně dešifrovalo zápisky takovým způsobem, že mě jejich současný přepis dal pěkně zabrat - zejména mozkovým závitům v sekci paměť). Jo a omluvte sloh - to víte, na cestách (v sedě, během plavby, v leže...) se píše všelijak a hlavně není moc času...na sestrojování uhlazených statí...

(Na cestu jsem vyrážel 19. 2. z vídeňského letiště Vídně s jedním týpkem ze Zlína, říkejme mu třeba Hujer - zůčastnění vědí :-)
2. den, čtvrtek, 20. února 2003 Kolem šesté jsem se už procházel po pláži, na které jsme spali (moc jsem toho tehdy kvůli časovému posunu a rozjívení z tropického klimatu nenaspal - doma mrazy, po příletu 30 ve stínu a řádná vlhkost vzduchu), fotil zajímavosti a pozoroval normální život ostrova. Bylo to super. V pů sedmé jsem vzbudil Hujera, něco jsme pojedli a průběžně rozkládali a sušili věci, co nám zmokli během několika nočních poměrně intenzivních spršek. Balili jsme kolem osmé. Když jsem se už zase notně vyhládlý cpal ještě zbylým chlebem s eidamem a zapíjel to vodou, šel okolo bělošský pár a pán s úsměvem a kontinentálně francouzsky jakoby mimochodem prohodil: Bon apetit! Francouz se nezapře. Po pláži taky běhali ranní sportovci, lidé chodili k molu na ferry do Fort-de-France - asi do práce. Vyrazili jsme po chvíli pěšky do Grande Anse d´Arlet, kde měla kotvit plachetnice a čekat nás Olan. Jenže v tom ranním dusnu a ještě neaklimatizovaní, jsme na prvním kopečku lenivě zastavili a jali se stopovat. Po neskutečných 5 minutách nám zastavila nádherná, asi dvacetiletá čokoládová gazela v Twingu. Vůbec jsem nechápal, že jsme se tam k ní oba vlezli i s našima poměrně objemnýma batohama (obvykle jsem na cestu vozíval tolik proviantu, že zabíral vždy více než polovinu všech zavazadel - jak hmotnostně, tak objemově) - no jo, ale když se chce, všechno jde. Slečna byla velmi milá a příjemná, až jsem si říkal, proč jsem toho Hujera bral :-) Ale co už. Byla tak ochotná, že nás zavezla až k samotnému molu u břehu. A tak jsme poděkovali a vystoupili. Nebylo ještě ani devět hodin ráno, tak jsem tušil, že Oldík ještě chrupká, jak bylo jeho oblíbenou činností. Náš budoucí příbytek a přesunovadlo jsem identifikoval mezi těmi luxusními jachtami a katamarány vcelku snadno, už na značnou dálku. Vyrazili jsme po pláži, abychom se k ní dostali co nejblíže - tedy kolmo. (nečitelné - několik řádků textu...) Před polednem jsme s Hujerem vyrazili v dingy (nafukovacím člunku, který přibližuje posádku na břeh, je-li plavidlo na kotvě) na pláž, člunek nechali uvázaný na pláži u jakéhosi plotu a čli si projít břeh. Docela žhnul Oskar (mé intimní označení Slunce), tak jsme po chvílích posedávali ve stínu palem, vzpomínali na únorové plískanice u nás, koupali se, dali si po cígárku, které Hujer zručně ubalil, místní pivko, pokecali a před třetí odpolední jsme za se vyrazili na loď. Olda byl zabraný do tisku (měl přání mu přivézt spoustu i starých novin a časopisů - nebyl už několik měsíců v Česku). Já jsem poté psal deník a odpočíval v mé kobce - futrálu (nejmenší místo na spaní na lodi byla taková díra o rozměrech cca 60x80x180 cm pod zádí, kam vždy vlezl ten nejmenší nebo nejohebnější - což jsem byl v to mto případě zase já!) a Hujer se šel potápět. Pak že poplave zase na břeh. Tak jsme různě kecali. Před pátou hodinou začal Olda vařit - makaróny s jeho velmi ostrou tomatovou omáčkou a sýrem. Hujer připlul o něco později, když zrovna Olda vyrážel na člunku nakoupit pěčivo na ráno. Dopisoval jsem si zápisky, četl si a pak jsme po večeři vyrazili s Hujerem opět na břeh, že si tentokrát uděláme pěší procházku do blízké osady Anse d´Arlet, která měla být o něco větší a zásobenější, než těch pár domků, kde jsme kotvili. (nečitelné...asi 1 věta...). Šli jsme dál kolem malého venkovského sídlišťátka zhruba s 50 byty, kde bydleli Kreolci.
Vzduch byl krásně vlhký, teplý, pěší podvečerní cesta byla fantastická. Přišli jsme do Anse d´Arlet, kde nás nejvíc zaujala fasáda místního CINEMA PALACE, tak jsme si ji začali fotit, už se šeřelo. V tom přijelo auto (přímo před objektiv - pamatuju si to jako dnes - a to víte, během vteřiny neschováte všecko to nářadíčko), takže šlachovitý mladík s odhodlaným výrazem ve tváři, co vystupoval z auta, spatřil, že míříme svými aparáty k němu a rázně k nám vykročil. (nečitelné...) Přistoupil k Hujerovi, hrozivě rozhazoval rukama, vykřikoval cosi zkomolenou francouzštinou, pak přešel do kreolštiny, pak zase do francouzštiny a nakonec do lámané angličtiny, ale to už jen nadával. Prý jsme mu ukradli do kamery duši a ani jsme se jej nezptali a on je prý zlý a klidně nás teď může podřezat, zastřelit, prostě zabít. Docela soda. Pak vzal Hujerovi za objektiv a že ho rozbije o zem. No bylo to psycho. (čekal jsem kdy cvakne vystřelovák - ať už jeho nebo Hujerův :-) Začal jsem k tomu mladíkovi mluvit lámanou francouštinou, smířlivě, ale rázně, kluk se chvíli cukal, pak se otočil a odešel. Šli jsme rychle dál. (abychom se dostali z těch míst prapodivného setkání). Šli jsme dál. Osada byla sice větší než ta naše domovská v zátoce, ale jinak stejná díra (nemyslel jse to jistě nijak pejorativně, byla to krásná, turistůprázdná místa tropického ostrova). Kdesi v baru na pláži jsme si dali půllitr globální slivky Heinekena a šli zpátky. Procházka mě příjemně unavila, protože sotva jsme přijeli na O.K., tak jak jsem byl oblečený, jsem ihned v hlavní kajutě na lavce uplně během pár minut vytuhl.
(pokračování v některém dalším roce v únoru :-)

No, bylo to pěkných pár týdnů. Jachtou v Karibiku s plnou penzí za 200 EUR. To jde, ne?

V noci nešlo spát...noční pohled ze spacáku na pláži :-)

Rybáři po ránu vyráží na lov, v pozadí v oparu Fort-de-France, hlavní město ostrova

Snídaně...!

Bourání nocležiště - foto Hujer

Palmí školka

Tento pohled zbožňuju...

Procházka do Anse d´Arlet

Zlověstné místo před kinem - gangster zcela v pravo, zrovna mne registruje...

titulka deníku. Kakau padly dále nějaké oděvy a pár drobností. Fuj.

A na závěr motto z přebalu cestovního deníku (pokud by to nebylo čitelné):
"Czech republic? Is it any island? And where?"......celník v přístavu na ostrově St. Vincent při ohlašování našeho pobytu kvůli vízové povinosti 10 USD/os.