საქართველო - Sakartvelo

Gruzie. Kolébka vína. Země nádherná, i krutá.
Země hrdá, odnepaměti dobývaná těmi, co šli ze západu na východ i těmi co táhli naopak. Sama ale nikdy ostatní nedobývala.

Jedno z prvních útočišť učedníků a šiřitelů jedné židovské sekty, která si říkala křesťanství.
Gruzínci dobře ví, že jejich vlast je kolébkou vína. Réva roste skoro všude a lidé rádi a hojně pijí.
Jsou pohostinní; stoly gruzínských hostitelů se prohýbají až do konce a není v žádném případě dopuštěno, aby talíře a mísy byly poloprázdné či dojedené.
Tak markantní sociální rozdíly a i z nich plynoucí nadřazenost, se jen tak někde nevidí. Poměr popojíždějících zrezivělých vraků volh a žigulíků na straně jedné a terénních nisanů, toyot, bavoráků a mercedesů s tmavými neprůhlednými skly a protekční značkou je zhruba vyrovnaný.
Tak to by bylo zatím všechno; zdravím z centra Tbilisi. Pokračování příště.