Kdopak to uhodne?

Tak jsem se probíral starými skeny diapozitivů a našel jsem jednu momentku, která vznikla tak před 7 až 8 lety. Kdopak uhodne, kde to je a co to je (napovím, že je to v Brně), má u mě pozvání na únorovou odpolední potulku vinicemi, která se uskuteční 24. 2. 2013 v poobědových hodinách. Podrobnosti sdělím případnému úspěšnému osobně mailem.

Putování za pamětí mělnické krajiny

Občas dělám takovou letmou revizi v knihovně a jen tak vezmu do ruky knihu, kterou už znám, kterou jsem četl či měl v ruce mnohokrát a opět se začtu do některých statí.
Je zajímavé, jak některá slova člověk vnímá jinak než před pár lety. Nejmarkantnější je to u obsáhlejších díl, třeba beletristických, jejichž sosání očima od sebe dělí třeba celé životní údobí. To ale nebude případ knihy, o které vám chci dnes povědět. Je moc pěkná a já si, když jsem ji zase vracel na její místo do knihovny, vzpoměl, že jsem už o ní psal.
Níže uvedený text vyšel již před pár lety ve Vinařském obzoru, každopádně neztrácí nic na své aktuálnosti.

Jeden vinný přítel, který si nepřál být jmenován, mne upozornil na záslužný počin Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku, který v roce 2008 vydal publikaci Renaty Špačkové „Putování za pamětí mělnické krajiny“. Dle sdělovatelových slov jsem se rozhodl si dílko hned pořídit a dobře jsem věru učinil.

...........................

Titulní strana publikace

Ne, kniha není zaměřena čistě k vínu. Ale vzhledem k místu, jež opěvuje, mělnickou krajinu, je révou a vínem doslova protkána. Autorka již v úvodu přiznává, že jedním z jejich inspirativních pramenů byly knihy Václava Cílka, jednoho z nejznámějších krajinopisců současnosti. Cílkovo upozornění, že o krajině se hovoří hlavně v okamžiku, kdy o ní přicházíme, kdy je ničena, patří k tezím, jež daly základ i pro mělnické pojednání. Špačková laskavého čtenáře provede nejen krajinou nesčetných vinic, ať už obdělávaných, pustnoucích a nebo dávno zpustlých, ale upozorní též na neméně důležité krajiné „drobnůstky“, jakými jsou kapličky a křížky, připomene si poutní místa, zastaví se u památných a významných stromů či pramenů.
Mělnicko, ale nejen ono, vlastně i ostatní vinařská místa v Čechách, dávají konkrétním vinicím (ne celým tratím), jména. Zjistíte tak, že existují vinice Na Svini, Aušperk, Turbovice(dřívější vlastníci – rytíři řádu Turbů), Koráb, Trojslava (upomíná na své umístění na pomezí tří krajů – litoměřický, boleslavský a rakovnický), Sv. Ludmila, Klamovka, Siritčí, Vraždilka, Dolhofka, Zdenčina, Kriegerstein, Fewrdinanda, Bedřiška aj. Mělnickou viniční krajinu a také dnes již i samotný intravilán obce obohacují bývalé i současné viniční domy, tzv. lisy: Lis na Svini, lis na Podhradí, Frenclův lis, Kozderův lis, Hrdinův lis, Valdštejnský lis, Kartuziánský lis, Klamovka, Bošovka a další. Objektů zájmu milce vína a jeho historie je zde, jak vyplývá ze publikace Renaty Špačkové, nespočetně. Samozřejmě již podle názvu titulu, kniha není dedikována vínu ze 100% - další kapitoly tvoří vedle vinic tato témata: poutní místa - kaple, kapličky, zvoničky - kříže a křížky – Sv. Jan Nepomucký – Zámek Neuberk – památné a významné stromy – voda v krajině aj.
Knihu provází množství dobových tematických fotografií, ale také několik cenných mapek, které čtenářům pomohou v orientaci při četbě. Je velmi esteticky, vkusně a citlivě zpracována po grafické stránce; je zjevné, že vydání byla věnována potřebná redakční péče.
V úvodu zmíněný přítel, který mne na knihu upozornil, mi mimo jiné napsal: „Když jsem v knize viděl ty rozpadající se renesanční statky se sklepy, vinařské domy, zdmi obehnané vinice, říkám si, to přece není možné, kde to žijeme?! Kdyby se podařilo jen něco z toho zachránit a opravit, moravští vinaři by mohli jen tiše závidět, u nás na Moravě nic podobného není a když si uvědomím ještě tu řeku kolem a stráně…to by byla agroturistika!“ Mě nezbývá než souhlasit. V knihovničce vinných milců, zejména dobrého Mělnického, by kniha neměla chybět. K dostání je na této adrese za cenu 149 Kč: http://melnicky-antikvariat.cz/  

...............................

Co o nás napsali

Do takové té miniaturní aplikace v levé postranní liště dole vlevo s názvem DOČASNĚ MÍSTO WEBU jsem přidal další stránku, která zatím zove Reference, ale spíše je to kompilát odkazů na různé články o nás a nebo texty, kde je o nás zmínka - ať už okolo vína a nebo kolem jiných alotrií. Takže jsou to vlastně pozvánky jinam, na jiné weby. Tak snad se mi tu nerozutečete.
Předpokládám ale, že minimálně někteří už některé ty texty shlédli dříve. A tak odkazy tam budou stále a občasně je budu podle měsíční časové posloupnosti samozřejmě doplňovat.

Co právě čtu...Členská knížka

Dnes to bude krátké, spíše takový povzdech za dobou dávno minulou. Cosi jsem hledal v drobných tiscích v mé knihovně a narazil jsem na knížečku, kterou si tam hýčkám někdy ze sklonku osmdesátých let - našel jsem ji kdysi v horním šufleti psacího stolu mého pradědečka...
23. května 1941 se pod evidenčním číslem 536 stal členem VINOPY - ovocnicko-vinařského družstva i můj dědeček, Boleslav Kopřiva, tehdy osmadvacetiletý řezník, hospodský a rolník v Němčičkách.
Nevím co jej k tomu vedlo, vím jen jistě, že jeho otec František patřil k zakládajícícm členům v třicátých letech, každopádně děda vstoupil až za doby protektorátní a kromě prvního pětisetkorunového finančního vkladu další úkon v knížce není. Pár let po skončení války byla i činnost VINOPY ukončena a její majetek znárodněn. Po roce 1989, kdy docházelo k navracení majetků restitucemi, se k vypořádání nároků družstev vůbec nepřistoupilo.

CO BYLO UKRADENO, MĚLO BY BÝT VRÁCENO jsem četl kdesi v loňském tisku v textu obhajujícím církevní restituce. Velkopavlovický podnik oddělený z konglomerátu Moravských vinařských závodů byl v rozpuku devadesátých let zprivatizován nějakou pražskou malostranskou společností a za různých ředitelů a vedení je již takřka desetiletí v každoroční ztrátě. Nakonec jej slupl výrobce a vlastník značky Pražský sklepmistr. V debatách o tom, že co bylo zcizeno, se má vrátit, se ptám, zda by neměl stát vrátit či finančně odškodnit členy a podílníky bývalých družstev, jejichž majetek uloupil, sice třeba dále tzv. rozvíjel, budoval a já nevím co, a nakonec v privatizaci rozprodal a utržil peníze.
Třicátá léta, kdy družstvo VINOPA vzniklo, nebyla jednoduchá - doznívala hospodářská krize, víno šlo špatně na odbyt, taktéž prodej ovoce vázl. Knížečka má kromě úvodní strany identifikující člena a následných stranách s kolonkami o vložených členských prostředcích část, která uvádí stanovy a čítá celkem 15 stran, což je většina knížky.
Uvádím tedy namátkou:
....
II. Účel družstva
Družstvo jest zřízeno podle zákona ze dne 9. dubna 1873 čís. 70 ř. z. a činnost jeho pohybuje sev mezích zmíněného zákona, jakož i zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z.
Účelem družstva jest:1. Zhodnotiti co nejlépe sklizeň ovoce, hroznů, vína, zeleniny a jiných jedlých zemědělských plodin svých členů ve stavu čerstvém a zpracovati na ovocné výrobky, šťávy a víno všeho druhu, skladovati a konzervovati pomocí skladního a sklepního a strojního zařízení.
2. Zřizovati k těmto účelům skladiště, moštárny, lisovny, chladírny, sušárny, pálenice, sklepy, prodejny a jiná zařízení a tam uskladňovati neb zpracovávati ovoce, hrozny a zeleninu, neb z nich povstalé výrobky všeho druhu. Získávati hostinské koncese a na základě získaných koncesí hostinských a jiných prodávati v drobném víno a jiné výrobky vlastní a svých členů.
3. Propůjčovati členům za poplatek skladištní, sklepní a jiná zařízení.
....

VINOPA, jak je uvedeno v jejích stanovách, byla na svou dobu a místní poměry velmi pokroková a je jisté, že v době znárodnění nakládala s nemalým majetkem svým a svých členů.
Bude se někdo zabývat i v jejím případě NAVRÁCENÍM TOHO, CO BYLO UKRADENO?

Rozuzlení hádanky a příběh kozlího klobásku

Tak správná odpověď nakonec zní: byl to kozlí (uznává se i kozí ;-) ) klobás a při mísení tzv. díla, tj. směsi masa, soli a koření, kterými se narážejí střívka, padlo celkem 6 lahví Divého Ryšáku 2011. Vyhrává tedy hlasující pro 5 lahví protože byl nejblíž: toho Divého ryšáka šlo nakonec do masa 5,5 lahve, protože půlku jsme stáhli při práci. Syrového díla bylo asi 18-20 kg, finálních klobásků je necelá polovina z výchozí hmoty. No ano, vysušily se! Ale nepředbíhejme...
To musíte mít nejdříve kozla. Z těch starších jsou klobásky nejlepší, zlí jazykové trvrdí, že jsou cítit kozlinou, to jim ale nevěřte, že to je špatně, kozlí klobásek má být jednoduše rozpoznatelný. Vzhledem k tomu, že kozy jsme měly letos v zimě zabřezlé (ze staré kozy jsou takydobré klobásky, ovšem kozí), rozhodli jsme se na klobásy porazit kozlíka-mladíka, které spatřil světlo světa 1. 4. 2012 z útrob Evelíny. Nebylo tedy základu až tolik jako jindy, ale v předvánočním kalupu to bohatě stačilo.
Takže kozlíka porazíte, stáhnete, vyvrhnete a rozčvrtíte, omyjete a osušíte, a necháte 1 až 2 dny odpočinout. Pak maso dobře vykostíte a seženete doplňkové druhy - obvykle používáme kvalitní bůček z Biofarmy Sasov, tentokrát ale nebyla cesta kolem, tak jsme zašli za naším osvědčeným řezníkem v Hustopečích pane Francem. Vzali jsme i trochu z mladého bejčka, ke kozímu na spojku (to je to co namelete na hodně jemno a co vám pak drží klobásek pohromadě, takové jakési pojivo). Obvykle si maso necháme namlet a dílo umíchat a případně klobásky narazit službou u jednoho řezníka důchodce a nebo jinde, kde to jde, ale říkám ženě, koupila sis kuchyňskýho robota, má mlýnek na maso, tak jej vyzkoušíme. Pokud pújdete stejnou cestou, doporučuji ověřit, zda máte vhodná síta k tomu mlýnku. Toto já zapoměl a v momentě, kdy jsme měli již všechno připraveno, jsem s hrůzou zjistil, že máme k dispozici jen jedno síto a to spíše jemnější. No, co včil. Nezbylo, než většinu masa nmakrájet ručně na malé kousky, no byla to fuška vám řeknu.
Narážečku míváme pujčenu od řezníka pana Benžy, t. č. deponována u J. B. Na mletí (a tedy tentokrát i krájení) šlo celkem asi 60% kozího (bez loje a co šlo tak odblanit), 30% bůčku (pěkně prorostlého) a 10% hovězího z mladého kusu. Byly várky, kdy jsme ještě použili maso z 1 králíka, tentokrát jsem na to ale úplně zapoměl.

Nejprve se pomele maso určené na spojku, namletá hmota se začne mísit a za stálého mísení (ručního hnětení a nebo strojového) se přilévá Divý Ryšák. Ano, užívali jsme v minulosti i jiná vína, obvykle nějaké bře odleželé červenisko z Bočků. Tyto vánoční kozlí klobásy jspou však ve znamení Ryšáka a to Divého. Takže přiléváte a mísíte, dokud nedocílíte optimální kašovité konzistence. Množství je odvislé od stavu a druhu masa a samozřejmě jeho množství.
Pak se namele hlavní část masa, kde je zbytek kozlího a hovězího a zejména celé množství bůčku. My jsme neměli síto, takže pěkně dvě prkýnka, dva ostré nože a už se jelo. Až je hotovo, vše se smísí spolu s přiměřeným množstvím soli a ostatních ingrediencí ze skupiny koření a bylin (my už dlouhá léta používáme výhradně jen česnek a viniční oregano z Bočků) a podle potřeby opět za stálého promíchávní se přilévá víno. Až uznáte za vhodné, že dílo má optimální konzistenci, za které se bude dát dílo plnit do střívek, dílo je připraveno.
Nasolená vepřová střívka se dají zakoupit běžně v řeznictví, cenu si už nepamatuji, odměří to na míru a nebo již mají v sáčcích připravené po 20-25 metrech.
Narážečka je dobrá věc, pokud je na kliku, stačí klidně ruční. Práce odsýpala, většina klobás už visela připravena na přenos do udírny, když v ten moment rup - oska i s ložiskem se rozsypala. Šlo to nějak těžko, dalo se to čekat, každopádně ještě asi 1/3 díla byla mimo střívka a bylo nutno dílo dostat do nich. Naštěstí jsem si vzpoměl, že u rodičů je možná ještě k dispozici prastará, kovovo-dřevěná (princip obří injekční stříkačky), po pradědečkovi, co provozoval porážku, řeznictví a pohostinství. A byla, po půlhodině se mohlo pokračovat. Jenže nastal druhý zádrhel - tím, že jsme do díla maso o větší velikosti krájeli, byly tam moc velké kusy, které bránily hladkému průchodu přes ústí narážečky. U 1/3 díla jsme tedy museli přistoupit na kompromis opětovného pomletí do podoby jemné konzistence, což se projevilo později jako složitější při uzení.
Takže naraženo a hurá do udírny! Bylo skorem deset večer den před Štědrým dnem, když jsem roztopil udírnu a udící úvod tak probíhal přes noc. Udíváme směsí ovocných dřev: meruňky a slivoně. Tentokrát jsem tam přidal v průběhu čtyřdenního maratonu i dva pěkné dubové špalky.
Naše uzení je možná spíš sušením horkým vzduchem s trochou kouře. Teplota v zóně klobás málokdy přesáhne teplotu lidského těla, spíše je do 30°C.
Stavte se ochutnat, dokud jsou. Letos jsou ve zamení Divého Ryšáka, kterým se při pojídání samozřejmě zapíjejí :-)

Boj o klobásek a flašku

...a kdo to ví, ten ať rychle (v komentáři a vč. kontaktu) odpoví:

1, co je to? (obecné označení & druh)
2, kolik na dílo samé padlo lahví Divého Ryšáka? Možnosti jsou 1-10.
Kdo první uhodne, má u nás k osobnímu vyzvednutí (do vyčerpání zásob) dva kousky a láhev Divého Ryšáka.

Co právě čtu...Leonardo da Vinci: Nápady

Leonardo da Vinci je znám jako malíř, stavitel, konstruktér, teoretický vědec, badatel, anatom, hudebník, vynálezce, loutnista, ...prostě nedostižný renesanční MISTR. Ač ho jako jinocha chtěli mít právníkem, k tomu se nikdy nedostalo - od dětství měl svůj rozum, odmítal dogmata, dbal na vlastní úsudek. Daleko předčil své vrstevníky i svou dobu. Zběsile se vrhal do projektů, které svým perfekcionismem dotahoval k dokonalosti, ale málokdy je dokončil. Málo se ví, že i psal. Sám sebe za spisovatele nepovažoval; jeho texty jsou spíše drobnými prózami, jakýmisi zápisky. Každopádně odrážejí Mistrovu nezměrnou představivost a výtvarné nazírání světa.
Kniha Nápady, která vyšla v roce 2006 v nakladatelství XYZ, je tedy Leonardovým výborem z jeho próz.
A já jsem pro vás vybral ty, které mají blízko ke zde často opisovaným motivům a tématům.


Obecné pravdyKdo se ve sporu odvolává na autoritu, bere si na pomoc ne rozum, nýbrž paměť.
Hliněná nádoba se dá spravit před vypálením, po něm už ne.


Hádanky
Kozy budou dopravovat víno do měst. (MĚCH)
Les zrodí děti, které se stanou příčinou jeho smrti. (TOPŮRKO)
Mnozí budou z matky stahovat kůži a obracet ji naruby. (ROLNÍCI OBDĚLÁVAJÍCÍ PŮDU)


Bajky
Víno a Mohamed
Víno, božský nápoj z vinné révy, v bohatě zlaté číši na Mohamedově stole, se radovalo z té pocty, ale najednou je přepadly nepříjemné myšlenky , a tu si řeklo: "Co to dělám? Z čeho se raduji? Což nevidím, že jsem blízko své smrti, že opustím zlatý příbytek číše a vstoupím do ošklivých smrdutých dutin lidského těla, a tam se změním z vonné lahodné tkutiny v ohyzdnou a trapnou moč? A jako by tak velké zlo nestačilo, budu muset dlouho ležet v ohavných nádržích spolu s dalšími páchnoucími a zkaženými látkami vyšlými z lidských vnitřností?" Volalo k nebesům o pomstu za taková příkoří a o ukončení podobných hanebností jednou provždy, a jelikož ona zamě plodila nejkrásnější a nejlepší hrozny na celém světě, žádalo, aby alespoň nebyly zpracovány ve víno. A tehdy Jupiter způsobil, že víno, které Mohamed vypil, mu zamžilo svými výpary mozek tak, až v pomatení zplodil tolik chyb, ž že když vystřízlivěl, vydal zákon, aby žádný Asijec nepil víno.
A vinné révě s jejími plody byla ponechána svoboda.

Rolník a vinná réva
Rolník viděl, jaký užitek mu plyne z vinné révy a tak ji podepřel kolíky, aby se pnula do výše. Když sklidil hrozny, odstranil tyčky, spálil je a révu nechal spadnout na zem.

BroskvoňBroskvoň záviděla svému sousedu ořechu velké množství plodů, rozhodla se tedy učinit totéž a obalila se tolika plody, že se pod jejich vahou vyvrátila z kořenů, přelomila a skácela k zemi.

Ořech
Ořech při kraji cesty ukazoval poutníkům bohatství svých plodů; každý po něm hodil kamenem.

Pavouk a hrozny
Pavouk se zdržoval mezi hrozny a chytal mouchy, které se na hroznech živily. Přišlo vinobraní a pavouk byl spolu s hrozny rozmačkán.

Review 2012 (2.)

(dokončení ze včerejška)

Pan Franz Stockinger, bednář z Weidhofenu, prohlíží statné dubisko během půldenních diskuzí při hledání vhodných stromů na sudy. Přihlížejí (zleva) autor blogu, Ján Zezula a Jiří Šebela.

Daphné a Vincent se tu u nás pár dní potkali s Nashem a Carderem, nebojácnými texaskými teenagery.

Honza Flajšinger, vinař v Křepicích a vinohradník tamtéž, v Židlochovicích, na Sonberku a taky v Hrušovanech. Pracant, má talent a myslí mu to. Mezi svátky jsem ochutnal jeho excelentní oranžový sonberský ryzlink. O něm ještě uslyšíme.

Pole s kukuřicí v péči ZD Bořetice den po Agrotec Rally…inu, pak že měli diváci vyhrazené vhodné plochy pro pozorování. Jsem zvědavý, co v roce 2013 vymyslí organizátoři u vědomí masakru v Bílých Karpatech v září.

Závěrečná děkovačka organizátora Sauvignon fora 2012 Miloše Michlovského (zcela vlevo) všem členům každé z cca 6 degustačních komisí….slovy „děkujeme a ať máte po zbytek roku tolik smůly, kolik kapek zůstane v tomto pohárku“. Připíjelo se Michlovského sektem a to mnohokrát.

V samé polovině roku byla v Hustopečích slavnostní vernisáží zahájena výstava o sklepní architektuře hanáckého Slovácka, která navazovala na konferenci z roku 2011. Na snímku dvě dámy, které stály za výstavou: Jitka Matuszková z Národní památkového ústavu a Soňa Nezhodová z Městkého muzea a Galerie v Hustopečích

Trevor ze Seattlu k nám přijel na Hody. Budoucí medik, loajální faremní praktikant a skvělý kytarista

Hody, milé hody…

Tak plné zemi meruněk, jak bývají v posledních letech během jejich sezóny, si nepamatuji. To se ovocnářům copak vyplatí je nechat spadnout na zem? To, co dříve šlo na pulty, stánky a do konzerváren končí kvasných kádích. Inu, i prohnané přes hada to chutná

Rosie a Nell, naše červencové pomocnice.

Na konci měsíce se u nás pár dní zdržela na výpomoc Daniela z Brazílie…

kterou k nám s sebou přivezl ukecaný Alessandro z Turína. Prý se potkali den před příjezdem v Praze jako dva turisti. Romantika

Když kůzle pajdá a pasete kočovně , nutno si občas zahrát na Bivoje

Den otevřených lahví v srpnu. Dva holoubci J

Podbočková hrůza. Tak pěkná pšenice tam v dolince růstávala…

V srpnu ve Velkých Bílovicích otevřeli novou prodejnu vinařských potřeb

Začátkem měsíce u nás pobyli a kus práce odvedli švýcarští tovaryši Michael a Elias

V trati Novosády byla nákladem rodiny Boleslava Kopřivy postavena a následně světícím biskupem českobudějovickým Pavlem Posádem vysvěcena polní boží muka Sv. Ludmily

Teodort třetí

Strýc Bola slavil sedmdesátku

Eržika objektivem našeho rakouského přítele a fakultativního pastevce koz Petera Provazníka z Vídně

Panoramatický pohled na kozí pastvinku – opět z dílny Petera P.

V září bylo na jeden zátah otevřeno velkopavlovické Ekocentrum Trkmanka…

…a spolu s ním Vinné sklepy Františka Lotrinského

Na den otevřených sklepů v Němčičkách bylo veselo…a nejveseleji bývá strýcovi Františkovi mezi děvčaty – zleva Stáňa, zprava Janička, to se pak výská

Alenka Bártová vede kozy na pastvu do Nosperků

V září se uskutečnila konference o VOC systému u nás i ve světě. I přes hojnou účast z řad vinařů přece jen diskuzi dominovali dotazy a příspěvky vinařských bloggerů. Na snímku Pavel Jelen a Jan Čeřovský.

8. Září proběhlo v Mikulově Pálavské vinobraní. Ovládl jej burčák a to zcela.

Pasohlávky bývají každoročně dnů předvádění techniky brněnského Gardenstudia. Na snímku Roman Dvořák předvádí speciální viniční pásové traktory značky NIKO

Živě bylo 18. Září pět roků

V září jsme pod Nosperky rozvezli homeopaticky hnoje a zaorali strniště po ovsu. Koňmo. Díky Michaeli, Ondro a zejména tahouni Uranie a Marceli.

Michael upekl jeho speciální bretaňský pokrm, o kterém tolik vyprávěl. Jednoduché, výtečné. Michael je druh od Elsy a tatínek od Zélie a Miny. Přijeli k nám s maringotkou, koňmo, s fenkou Altaj, kocourem a dvěma slepicemi. Dva roky, přes biodynamiky v Burgundsku a Německu. Příští destinace: jižní Maďarsko, cílová: Turecko

Naši kočovníci na konci vinobraní odjíždějí dále na jih; část naší rodinky je vyprovází až do Lednice

Odjezd, směr jižnííí

S malým zpožděním, ale přece, jsme začali s rekonstrukcí střechy na lisovně

Jako každý rok, naše kozy nám vypásaly po dobu několika týdnů vinice. Samozřejmě po vinobraní :-)

V jednom brněnském hypermarketu jsem našel nabídku vlašáků.Tak to jsme věru laciný kraj. No ale nekup to, je to z júesej

Sv. Martin, jako každoročně, přijel 11. 11. s mladým vínem

Vinice Lubomíra Glose z MNV jsou jako zametené.

19. listopadu se v Praze dražila raritní vína moravských vinařů. Výtěžek šel na dobročinné účely.

Na sklonku listopadu nás navštívil fimařský štáb, chtěli vidět nějaký exoty co přiorávají na zimu vinice koňmo. Tak jsme zapřahli. Na ČT1 by to mělo být ěkdy v lednu v pořadu KVARTETO

První prosincový víkend proběhla u nás rekorkace archivů z devadesátých let. Kupodive ponejvíce v kondici byla večerka.

11. prosince jsem zasedal v komisi mezinárodní soutěže vín MUNDUS VINI Biofach v německém Neustadtu. Zajímavá zkušenost - mohu porovnat s rokem 2009, kdy jsem zasedal v komisi té samé soutěže, ale realizované jiným pořadatelem. Jiný systém, jiné hodnocení, oboje ale velmi dobře zvládnuté s německou důkladností.

No a na závěr....ať je zima nebo slunko pálí a nebo leje jak s konve, nebojme se vykročit do nového roku 2013!