Putování za pamětí mělnické krajiny

Občas dělám takovou letmou revizi v knihovně a jen tak vezmu do ruky knihu, kterou už znám, kterou jsem četl či měl v ruce mnohokrát a opět se začtu do některých statí.
Je zajímavé, jak některá slova člověk vnímá jinak než před pár lety. Nejmarkantnější je to u obsáhlejších díl, třeba beletristických, jejichž sosání očima od sebe dělí třeba celé životní údobí. To ale nebude případ knihy, o které vám chci dnes povědět. Je moc pěkná a já si, když jsem ji zase vracel na její místo do knihovny, vzpoměl, že jsem už o ní psal.
Níže uvedený text vyšel již před pár lety ve Vinařském obzoru, každopádně neztrácí nic na své aktuálnosti.

Jeden vinný přítel, který si nepřál být jmenován, mne upozornil na záslužný počin Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku, který v roce 2008 vydal publikaci Renaty Špačkové „Putování za pamětí mělnické krajiny“. Dle sdělovatelových slov jsem se rozhodl si dílko hned pořídit a dobře jsem věru učinil.

...........................

Titulní strana publikace

Ne, kniha není zaměřena čistě k vínu. Ale vzhledem k místu, jež opěvuje, mělnickou krajinu, je révou a vínem doslova protkána. Autorka již v úvodu přiznává, že jedním z jejich inspirativních pramenů byly knihy Václava Cílka, jednoho z nejznámějších krajinopisců současnosti. Cílkovo upozornění, že o krajině se hovoří hlavně v okamžiku, kdy o ní přicházíme, kdy je ničena, patří k tezím, jež daly základ i pro mělnické pojednání. Špačková laskavého čtenáře provede nejen krajinou nesčetných vinic, ať už obdělávaných, pustnoucích a nebo dávno zpustlých, ale upozorní též na neméně důležité krajiné „drobnůstky“, jakými jsou kapličky a křížky, připomene si poutní místa, zastaví se u památných a významných stromů či pramenů.
Mělnicko, ale nejen ono, vlastně i ostatní vinařská místa v Čechách, dávají konkrétním vinicím (ne celým tratím), jména. Zjistíte tak, že existují vinice Na Svini, Aušperk, Turbovice(dřívější vlastníci – rytíři řádu Turbů), Koráb, Trojslava (upomíná na své umístění na pomezí tří krajů – litoměřický, boleslavský a rakovnický), Sv. Ludmila, Klamovka, Siritčí, Vraždilka, Dolhofka, Zdenčina, Kriegerstein, Fewrdinanda, Bedřiška aj. Mělnickou viniční krajinu a také dnes již i samotný intravilán obce obohacují bývalé i současné viniční domy, tzv. lisy: Lis na Svini, lis na Podhradí, Frenclův lis, Kozderův lis, Hrdinův lis, Valdštejnský lis, Kartuziánský lis, Klamovka, Bošovka a další. Objektů zájmu milce vína a jeho historie je zde, jak vyplývá ze publikace Renaty Špačkové, nespočetně. Samozřejmě již podle názvu titulu, kniha není dedikována vínu ze 100% - další kapitoly tvoří vedle vinic tato témata: poutní místa - kaple, kapličky, zvoničky - kříže a křížky – Sv. Jan Nepomucký – Zámek Neuberk – památné a významné stromy – voda v krajině aj.
Knihu provází množství dobových tematických fotografií, ale také několik cenných mapek, které čtenářům pomohou v orientaci při četbě. Je velmi esteticky, vkusně a citlivě zpracována po grafické stránce; je zjevné, že vydání byla věnována potřebná redakční péče.
V úvodu zmíněný přítel, který mne na knihu upozornil, mi mimo jiné napsal: „Když jsem v knize viděl ty rozpadající se renesanční statky se sklepy, vinařské domy, zdmi obehnané vinice, říkám si, to přece není možné, kde to žijeme?! Kdyby se podařilo jen něco z toho zachránit a opravit, moravští vinaři by mohli jen tiše závidět, u nás na Moravě nic podobného není a když si uvědomím ještě tu řeku kolem a stráně…to by byla agroturistika!“ Mě nezbývá než souhlasit. V knihovničce vinných milců, zejména dobrého Mělnického, by kniha neměla chybět. K dostání je na této adrese za cenu 149 Kč: http://melnicky-antikvariat.cz/  

...............................