Co právě čtu... Vilém Kraus o jihomoravském vinařství v roce 1969

Jedním ze skvostných úlovků, které čítají vinařské police mé knihovny, je bezesporu nedávný úlovek - asi devadesátistránková studie v tmavě zelené diplomkové vazbě formátu A4, jejíž autorem je Doc. Ing. Vilém Kraus, CSc. a rok sepsání je 1969. Práce nese název "JIHOMORAVSKÉ VINAŘSTVÍ: historická zjištění - současný stav a výsledky rekonstrukce - perspektivní rozvoj" a podle toho, že je psána na psacím stroji a listy knižně svázány, si dovoluji odvozovat, že v době vydání nebylo pořízeno více jak pár výtisků, tedy co by šlo spočítat na prstech jedné ruky. Nejspíše šlo o zadání, které bylo nutno v té době předložit rozhodovacím orgánům a pod.
Ale pojďme blíže k obsahu...

Vilém Kraus, 60. léta

V prvním oddíle studie autor rozebírá historické poznatky o pěstování révy vinné. Jsou to vesměs údaje, které je možno najít v některých ostatních autorových knihách a nebo v mnoha jiných hostorických pramenech. Oddíl II., který tvoří takřka polovinu dílka, popisuje tehdejší stav (tedy k roku 1969) vinařství na Moravě. Moje zmínky se zaměří na náš region, potažmo okres Břeclav.
"Na Břeclavsku je vidět ze všech okresů největší urychlování tempa rekonstrukce vinic od r. 1961 do r. 1969, neboť plochy mladých vinic tu mají rychlou vzestupnou tendenci. Přitom zůstává plocha plodných moštových odrůd stále stejně vysoká. Každoročně klesá se zmenšující se plochou starých vinic i plocha odrůd stolních, které se nevysazují pro nevýhodnou cenovou relaci na trhu a pro nedostatek vhodných, plodných odrůd. Za uvedených 8 let klesla plocha přímoplodých hybridů na polovinu, což znamená roční pokles v průměru o 16 ha. jejich klučení by tu mohlo probíhat rychleji. Střední i vysoké vedení tu mají zhruba stejně rychlý vývoj a dnes již dosahují 2/3 z celkové plochy vinic. Téměř jedna třetina vinic je tu u soukromého sektoru, který bohužel zatím vlastní ještě nejvíce vinic vedených na hlavu, starých a nerekonstruovaných. Na Břeclavsku je nutno dát soukromému sektoru větší příležitost k obnově vinic, protože je tu nadbytek příhodných pozemků, které zatím leží ladem a nikdo jiný je obdělávat nebude, nežli drobní pěstitelé. Máme v několika JZD nebo zahrádkářských koloniích na Břeclavsku příklady, že tito drobní pěstitelé dovedou na parcelách do 10 arů, které byly nově založeny a bylo na nich použito středního vedení, získat sklizně 100-200 q/ha, díky bohatému hnojení a pilnému obdělávání. Je proto škoda nepodpořit jejich snahy výrazněji umožňěním nákupu prvotřídních sazenic a přídělem pozemků, které se pro pěstování révy hodí, ale nejsou uzpůsobeny pro velkovýrobu.
Sklizně se tu pohybují až do roku 1966 do 30 q/ha, vyjma klimaticky velmi příznivého roku 1964, jehož úroda byla hlavně vyvolánateplým počasím 1963. V létech 1967 a 1968 bylo na Břeclavsku díky intenzivní uvědomovací akci podniknuté Katedrou vinařství VŠZ ve spolupráci s Okresním zemědělským sdružením podstatně zlepšeno hnojení vinic a hlavně řez vinic s vysokým vedením. To se projevilo blahodárně na výnosech. Na Břeclavsku je též největší počet závodů, které se na pěstování vinné révy specialisují a mají již větší plochy vinic", uvádí ve studii k vinařství na Břeclavsku V. Kraus.
V další části druhé oddílu se zaobírá odrůdovým složením tehdejších vinic. Uvádí, že soukromých a záhumenkových vinicích na Moravě bylo na sklonku šedesátých let nejmenší zastoupení jakostních odrůd skupiny IA (dřívější členění jakosti - pozn. RS) - celomoravsky to dělalo 6,22%, na Břeclavsku pak jen dokonce 0,92%. Převahu v tehdejších vinicích měli Neuburské, Muller-Thurgau, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené či Sylvánské. A podíl přímoplodých hybridů též nebyl zanedbatelný - bylo jich takřka 7%. Velkovýrobní vinice (JZD, státní statky atd.) byly již povětšinou novější a tak se zde prosazovaly odrůdy jako Tramín, Burgundské bílé a také Ryzlink rýnský. Ze skupiny pro konzumní vína, jak se tehdy označovala skupina IB, se převážně vysazovala odrůda Muller-Thurgau. Zajímavou je tabuka srovnávající země podle procenta zastoupených skupin odrůd:

Odrůdy pro výrobu                       Rakousko    Morava     Francie    Německo
jakostních vín                               9,4%            17,93%     21%         32%
dobrých konsum.vín                     52,6%          55%          42%         50%
vín běžného konsumu
a odrůdy stolní                              38%             27,07%     37%         18%

Kraus dále uvádí:
"Dnes je většina soudných vinařů přesvědčena, že použití Moerova vedení bylo jediným východiskem z tehdejší situace a všichni ti, kdo se již naučili s vysokým vedením zacházet, si uvědomují, že tento způsob vedení bude i v budoucnu jedinou možnou formou pěstování révy ve velkovýrobě, zvlášť tehdy, bude-li naše vinařství vystaveno většímu vlivu zahraniční konkurence. Bez Moserova vysokého vedení révy nemůže abslutně obstát moravské vinařství v konkurenci, která se musí nevyhnutelně přiostřit, má-li dojít k pokojnému soužití v Evropě. Ale i domácí poměry se pro vinařství zhorší, protože pracovníků v zemědělství bude i nadále ubývat a výrobní nákady na veškeré pomocné hmoty se budou neustále zvyšovat."
Ve statích, které jsou věnovány hnojení, se Vilém Kraus zabýval i tehdy velmi ožehavou problematikou a to z hlediska výživy a hnojení, nově budovanými terasami. Uvádí, že se mluví často o rekultivaci, dlouhodobých osevechsměskami pro zeené hnojení apod.. Podle Krause je však otázka růstu révy na terasách pouze otázkou živin v půdě. Ten, kdo má dostatek kapitálu, tvrdí, aby mohl provést jak terasování, tak vyhnojení půdy na práh výnosové jistoty, ten si nemůže na růst révy zterasovaném území naříkat. "Ale jak ukázal průzkum obsahu živin na terasách Břeclavska, jsou tam jen stopy hlavních živin. Na takových pozemcích nelze dosáhnout úspěchu, na těch se dá jen prodělat. Je-li zakládání teras celospeolečenským zájmem, pak musí společnost na jejich zřizování přispívat a současně kontrolovat velmi přísně jak jsou prostředky využívány", uzavírá úvahu autor.
Zajímavé jsou údaje o produktivitě práce ve vinohradnictví:
1961: 1 pracovník obdělal 1,05 ha a vyrobil 2860 kg hroznů; za 1 hodinu pak vyrobil hodnotu 10 Kč.
1969: 1 pracovník obdělal 1,51 ha a vyrobil 7610 kg hroznů; za 1 hodinu pak vyrobil hodnotu 26,64 Kč.
Třetí oddíl knihy nese název Perspektivní vývoj moravského vinařství a jeho zajištění. Autor se v něm zbývá vývojem ploch, sklizní a kapacit, rozebírá možnosti výroby a lahvování pro léta 1970-1980, popisuje dodavatelsko-odběratelské vztahy a rentabilitu. Statě to jsou mimořádně zajímavé, budu se jim zde věnovat v některém z příštích příspěvků se štítkem "Co právě čtu...".