(Ne)vinné zápisky Richarda Stávka: září 2013

2013-09-23

1B9 3236

Znáte červenou dodávku s SPZ "1B9 3236"? Zajímalo by mne kdo byl její řidič minulý týden (šlachovitý tmavovlasý, lehce prošedivělý týpek) kterýsi den ve středně pozdní odpoledne a parkoval u odbočky k rančí Black Rose po pravé straně u cesty směrem na Bořetice a ládoval si auto švestkama z přilehlých pozemků...poznávací znamení: v dolní části dvěří dodávky (fakt jsem nepostřehl jestli to byl transit či nějaký renault) bylo logo Jihomoravského kraje...

2013-09-22

Co právě čtu...Vlastnosti a význam bordeauxskej smiešaniny

I v antikvariátu okresního města se dá ještě najít zajímavou vinařskou knihu. Při náhodné chůzi kolem a hledání Krvavého románu Josefa Váchala jsem jako obvykle prošel též oddíl zemědělské tématiky a ejhle! Útlá knížečka z edice Ústavu fytopatologického Štátných výzkumných ústavov polnohospodárskych v Bratislavě (a nákladem Slovenskej ovocinárskej spoločnosti v Bratislave), jejíž autorem je Dr. Ing. Karol Kříž nese název Vlastnosti a význam bordeauxskej smiešaniny. Publikace není datována, což je převeliká škoda. Nuže, nahlédněmež dovnitř.
Asi tušíme, že slovenské označení smiešanina není nic jiného, než jícha, tedy bordóská jícha, klasický to přípravek proti peronospoře. A jak se na to přišlo? Uvádí se, že peronospora byla z Ameriky do Evropy zavlečena v r. 1878. V té době postřikovali viniční keře na krajích pozemků kolem cest směsí roztoku modré skalice (síran měďnatý) a vápenného mléka proti zlodějům. Předpokládali totiž, že "otrávené" hrozny nebudou zcizeny, protože na přímý konzum se takto ošetřené nehodily, leda po důkladném umytí doma. A Prof. Millardet vypozoroval, že v místech, kde se aplikoval tento postřik, jsou révové keře o mnoho zdravější. V roce 1886 pak publikoval své závěry o účinku této směsi proti peronospoře.
Po historickém úvodu následují kapitoly popisující přípravu jíchy, vč. návodu na správné hašení vápna, rozpouštění modré skalice, správné smíchání obou roztoků, zkoušku jíchy a zvýšení přilnavosti roztoku.
"Na 1 hl odporúčajú 1 lit. odstred. mlieka a lebo 5-10 dkg cukru, melasy, 20-30 g surového kaseinu, rozličné oleje, mydlá, špec. glejová galerta, dextrín, sušená krv. gelatina a i."
Autor publikace dále klade velký důraz na správné fyzikální a chemické vlastnosti jíchy. Upozorňuje, že bordóská jícha není "roztok", jak se někdy nesprávně uvádí, ba ani koloidní roztok, ale je pravou suspenzí (tedy česky jíchou :-)
"Dobrá zvlaživosť vyžaduje, aby kvapky smiešaniny s povrchu listov nestiekly, ale aby sa rovnomerne po celom povrchu rozprostrely, čo je najťažšie na rastlinách so silným voskovým povlakom, kedy sa má zvlaživosť zvýšit prídavkom mydla, želatiny apod."
Dále následují kapitoly o účincích jíchy, také o škodlivých. "Rozličné domnienky o škodlivom vplyve měďnatých solí (uvolněných zo smiešaniny) na podné bakterie a na jemné korienky boly vyvrátené, lebo tu ide o malé množstvá jedovatých slúčenín a tieto prechádziajů v pode do stavu nerozpustného. I keď meď nemá nijaký priaznivý účinek v podě, predsa len aj pri každoročnom viacnásobnom postreku prakticky neškodná, kedže množstvo CuSO4 neprekročí 1% pody používanej ako stanovisko rastlín."
V kapitole "Použitie ve vinohradníctve"je samozřejmě nejrozsáhlejší stať věnována peronospoře; ostatně účinky bordóské jíchy jsou zejména na ni. Autor nicméně také uvádí, že postřik účinkuje také na černou spálu (Gleosporium ampelophagum) a červenou (Pseudopeziza tracheiphila): před pučením se ošetřuje koncentrací až 8%, později již jen 1-1,5%. "Účinné sú postreky proti šedej plesni (Botrytis cinerea), zapríčinujucej tiež velké straty na vínnej réve, na ribezloch. jahodách, i na uloženom jadrovom ovoci. Do bordeauxskej smiešaniny odporúča sa pridať na 100 l 250 g mazlavého mydla. Postrek hrozien sa može raz opakovat, ale pametajme, že slabé napadnutie zdravých bobúl šedou plesňou, v tomto prípadě plesňou "ušlachtilou", je potrebné pre žiaducu akosť (voňu) vína", uvádí závěrem publikace.

2013-09-17

STAWEK bílý 2010

Některá vína mají svůj čas příchodu delší než ostatní. V polovině prázdnin jsme teprve lahvovali bílé cuvée (ano, skutečně bílé a nikoli oranžové!) z roku 2010. Do té doby zrálo v demijonech, první rok v sudu, poté rok v kamenině. K odběru je již nyní, i když by dle mého názoru chtělo ještě poněkud slehnout.
A zde je popis k tomuto vínu:

STAWEK.CZ bílý 2010
všeobjímající cuvée z našich vinic v Němčičkách

Slova autorova...
Ročník 2010 patřil na Moravě co do množství mezi podprůměrné. Někteří vinaři nesklízeli v některých vinicích vůbec nic, my jsme byli v průměru na 30-40% běžných úrod. Kvalita hroznů byla obstojná, ale množství o tolik menší, že jsem se rozhodl připravit pouze jedno bílé víno a to jako cuvée ze všech našich vinic (fázová sklizeň ve třech částech). V tomto víně se tedy setkáte s hrozny odrůd Tramín červený, Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené, Neuburské, Veltlínské červené rané, Muškát Moravský, Ryzlink vlašský a několika dalších ve stopovém množství a to z vinic v Bočkách, Špiglích a Novosádech (ve Veselých jsme tehdy ještě nehospodařili).
Víno kvasilo částečně v sudu, část v demijonech, poté byla školena v akátovém sudu. Po roce bylo víno sceleno a dále zrálo přibližně rok v kameninové nádobě. Při přetáčení bylo jemně sířeno přes zapálený sirný knot, tedy nejpřirozenějším a nejšetrnějším způsobem. Dozrávalo pak ve skleněných demijonech. V létě 2013 bylo lahvováno bez přisíření.
Vyšší barva ukazuje na naležení moštu na slupkách a ostatních pevných částech hroznu. Vůně je nazrálá, lehce animální, rozleželá. Chuť srovnaná, zemitá, lehce tříslovitá, prozrazuje fermentaci na pevných částech hroznu.
Doporučuji popíjet za sychravých večerů při melancholické, až trudnomyslné náladě.
Cena ze sklepa: 242 Kč vč. DPH 21%

Slova jiných...
...prostě jsem doma načal STAWEK.CZ bílý 2010, okamžitě jak jsem přivoněl a napil se, se mi rozjely asociace...bylo to takové tísnivé, jako když sestoupíš do kráteru sopky, nebo jako když cítíš, že kolem slídí nepřátelští duchové a skřeti z bažin...jasně se mi vybavil jeden obraz od Josefa Váchala „Aštartina mše“. Sundal jsem z knihovny velkou bichli vydanou při příležitosti jeho veliké výstavy v Rudolfinu. Aštartinu mši jsem sice nenašel, ale několikrát atmosférou podobných obrazů ano. Váchal byl můj vzdálený příbuzný, jeho první žena byla moje praprateta Máša Pešulová. Váchal byl „blázen“, trochu možná i bohém, ale spíš zažraný do mystiky, obrazů, dřevorytů. Vytvořil si svůj vlastní neopakovatelný svět. Ačkoliv za svého života neprodal skoro nic a zemřel téměř v zapomnění, nikdy se neponížil k tomu, aby začal pracovat, prostě jen cestoval po Šumavě a tvořil. Hmotná bída, v které kvůli tomu žil, nakonec umořila i Mášu, která poměrně mladá podlehla podvýživě ve spojení s banální infekcí, Váchal ani nebyl v tu chvíli doma, někde už možná dováděl s další ženou, která se objevila v jeho životě. Váchal se kál, prosil na jejím hrobě za odpuštění, vyřezal fascinující sérii dřevorytů jak duše opouští tělo Máši, ovšem prapraděd mu neodpustil, na pohřbu vyvolal drsnou roztržku, kdy Váchala obvinil z toho, že ji utýral (byť, jak jsem tak odezíral z její tváře nafotkách, musela být s Váchalem opravdu šťastná) a tím styky Váchala s naší rodinou navždy končí. Taky po něm toho moc nezůstalo, pár fotek v krabičce páchnoucí petrolejem, jeden ne moc dobrý dřevořez. Prostě strávil jsem krásnej večer sněním nad jeho obrazama, duch Váchala byl nejspíš se mnou a upíjel z lahve Tvojeho vína...
(p.j.)

Něco z analytiky
alkohol 11,3% - celkové kyseliny 6,1 g/l - SO2 volný 15 mg/l - SO2 celkový 100 mg/l - zbytkový cukr 0,2 g/l - bezcukerný extrakt 23,3 g/l

Děkuji za pozornost. A chcete-li sestoupit do kráteru sopky, cuvée STAWEK.CZ bílý je k dispozici ;-)

2013-09-15

F.A.Q. našich pocestných pomocníků a jiné hlášky

Prošlo náma už hezkých pár desítek pocestných pomocníků. Dobrovolnická práce v biozemědělství láká každoročně více a více lidí, zvláště když máte dobré reference. Letos jsme se v několika případech setkali s tím, že se někteří tito potulní pomocníci znali a názory a zkušenosti si posdíleli...a pak přijeli; to člověka potěší. Když k nám letos na sklonku léta zavítal jeden severoamerický klučina a první den při seznamování se a obecných konverzačních rozcvičkách kladl otázky, uvědomil jsem si, že se v několika případech jednalo o dotazy, které už jsem od jeho kolegů už mnohokrát slyšel, ale i tak jsem na ně, jako obvykle, trpělivě odpovídal.
Napadlo mě při té příležitosti, že by nebylo na škodu si sepsat nejzajímavější otázky či hlášky, které by nám, tuzemcům, mohly být jakýmsi zrcadlem toho, jak na nás lidé zvenčí a nezasvěcení, nazírají...
Asi nejčastější otázka padá, když jdeme/jedeme do vinic kolem fotovoltaické elektrárny:

A TADY TA SOLÁRNÍ ELEKTRÁRNA, TA ZAJIŠŤUJE ELEKTŘINU PRO NĚMČIČKY? Když pak složitě vysvětluji, že Obecní úřad tehdy skoupené pozemky prodal za více než dvacetinásobek pořizovací ceny pražské firmě, která jediná má z oploceného areálu profit, ozývají se salvy smíchu, němý údiv, pobouření, výsměch apod. obvykle zakončený prohlášením typu very stupid idea. To je vám pak stydno i za ty, kteří takový obchod desetiletí posvětili.

Projížděli jsme několika obcemi v okolí a dotaz, který se zatím tolikrát neopakoval, ale každopádně zazněl, mě poněkud zaskočil:

PROČ JE VŠUDE TOLIK KŘÍŽŮ A CÍRKEVNÍCH PAMÁTEK, KDYŽ JSEM DOMA V INFORMACÍCH O VAŠÍ ZEMI ČETL, ŽE JSTE NEJMÉNĚ RELIGIÓZNÍ ZEMÍ SVĚTA? Protože si to tak Bůh přál, řekl by alibista a cynik...já nicméně dodávám, otázka to je hodně přímá, zaskočující. Co odpovědět? Po protestantech ani stopy, novokřtěnci možná, židé nejblíže v Podivíně či v Hustopečích (pominu-li Mikulov). Krajina kolem dokola nese jednoznačně nejvíce stop katolicismu různých vývojových etap. Jak se tak rozvinula ta sekularizace? Není vlastně docela haluz, že nedošlo během sekularizovaného nárůstu k zametání těch stop, tj. k boření atd.? Jinde a jindy se (nejen) bořilo o 106.
PROČ MÁTE V OBCI, KDE JE JEDEN JEDINÝ MALÝ OBCHOD, PLOVÁRNU, LYŽAŘSKÝ VLEK, BOBOVOU DRÁHU? KDO SEM NA TO JEZDÍ?

Plovárna a vlek tu jsou už bezmála třicet let a jakž takž fungují, odpovídám. Když pak utrousím, že asi budou překvapení, ale pokud jsou občany EU a někdy odvádělí za svou práci či příjmy a majetek daně, tak nedobrovolně povinně spolufinancovali soukromou bobovou dráhu, která je v dluzích a probíhají o ni soudy, zaznívá jako reakce nejčastěji fuck, případně fucking roller coaster atd.

A teď nějaké hlášky pana Spencera:
- jak je možné že ten váš kůň je tak osvalený, aniž ho krmíte masem?
- jsem už nějaký čas v Evropě, ale stále jsem nepochopil, proč máte tak divný systém zámků na dveřích - vůbec mi nejde odemykat! A zamykat! (den na to si málem zmrzačil prst při odemykání dveří!)
- máte tu nějaké nebezpečné jedovaté rostliny? Nebo co mě to kouslo? (prošli jsme kopřivami)

Stejně je to s nimi někdy sranda. Ale nastavují (nejenom) nám jisté zrcadlo...

Ještě jedno doplnění k výše zmíněným F.A.Q.: také jsou, zejména příchozí se severoamerického kontinentu, překvapeni, kolik že tu máme v okolí nových rozhleden spolufinancovaných z dotačních prostředků Evropské unie. Když se pak ocitneme ve vinici v Bočkách, jako zajímavost ilustrující zbytečnost těchto projektů jim ukazuji, že stojíce na zemi, dívají se z patra, tedy dolů hned na dvě takové rozhledny - Kraví hora v Bořeticích (ta nebyla financována EU, ale Jihomoravským krajem, obcí Bořetice a recesistickou Kravihorskou republikou...) a Slunečná u Velkých Pavlovic (ta je pro změnu úplně nejníž ze všech regionálních rozhleden, stála ovšem zhruba desetkrát tolik co kravihorská).

2013-09-08

Jeden rodinný dopis...Milý Františku!

Už je tomu pěkná řádka let, nejméně 9, možná 10, přišel do domu mých rodičů dopis, adresovaný široké rodině. Paní Dagmar, v té době již ve věku přes osmdesát, psala o tom, že v Němčičkách po předcích s bratrem zdědili les a kousek pole. V Němčičkách byla naposled těsně po válce jako studentka gymnázia na praxi v zemědělství v hospodářství mého pradědečka Františka Kopřivy; její babička byla totiž jeho sestřenicí. Paní Dagmar v psaní prohlašovala, že držení těch pozemků ji značně zatěžuje, že již nechce platit složenky státním lesům za ošetření proti ochmetu (parazitická rostlina rostoucí na stromech) či daň z nemovitosti atd. A nabídla komukoli z rodiny, že na něj zdarma převede (daruje) tyto pozemky pod podmínkou, že si dotyčný vyřídí všechny náležitosti a uhradí veškeré vynálohy (poplatky, kolky, daně aj.). Věc byla nabídnuta široké rodině (sourozenci mé matky a jejich rodiny), nicméně o věc neprojevil nikdo zájem. Já jsem se v tu dobu v Němčičkách pohyboval jen sporadicky, a tak i mě tato věc upadla v zapomění. Paní Dagmar ale nezapoměla. Za rok či dva, když se nic nedělo, napsal lehce rozčílený druhý dopis, který obdržela snad i obec nebo družstvo, že pokud si brzké době její vzdálení příbuzní v Němčičkách pozemky nepřevedou, daruje je obci či státu.
V ten moment jsem si řekl, tak tohle by byla škoda. Po dvou letech ležení, kdy o téměř hektar lesa nikdo z mých tet, strýců, bratranců či sestřenic neprojevil zájem, jsem papíry vzal a jal se celou věc vyřídit ve prospěch svůj a svých potomků.
V dokumentech, které se mi od paní Dagmar posléze dostaly do rukou, byl i opis dopisu, který za války psala její babičkasvému bratranci (viz obrázek). Byla to jakási dohoda, či nájemní smlouva s vyznačeným (věcným) plněním. Je to velmi zajímavý text ukazující na poměrně zásadní hmotnou nouzi mezi obecným obyvatelstvem mimo venkov a tedy samozásobitelství. Papírků bylo, ale nebylo za ně co koupit. Každopádně roční užitek za pár set metrů role a hektar tehdy mladého lesa, byl poměrně značný, to se musí povědět. Kam se dnes hrabou nájmy, které vyplácejí větší zemědělské společnosti! To velká, pěkně vykrmená husa, to je panečku alespoň užitek!

2013-09-01

Němčičky podle Marie

Letos v létě nás na pár dní navštívila Marie z Dusseldorfu. Studentka politologie, jejíž matka je Francouzska a se zájmem o hispanologii, chce po svém mnohaměsíčním poznávání zemí Evropské unie, zejména zemí střední a východní Evropy, se usadit v Bruselu, kde bude dále studovat a pracovat pro evropské instituce. Marie byla velmi pracovitá, ochotná se učit novým věcem (třeba poprvé v životě v kuchyni krájela syrové maso :-) ), hodně nám pomohla jak doma, tak i venku v sadech či vinicích. A nechala nám tu své fotografické záznamy, z nichž některé vybírám níže, abyste si udělali obrázek, co Marii u nás zaujalo.