Pozdravy z Luhačovic I.

Tak jsem na sklonku listopadu po dlouhém plánování odkvačil za naším Teodorem do Luhačovic, kam byl vyslán ošetřujícím lékařem kvůli dlouhodobým recidivám problémů v oblasti nosních dutin (a mandlí), které v poslední době přecházely za středním uchem. Přijel jsem sem za ním v druhé polovině jeho pobytu, střídáme se tu jak na vartě.
Pokud nepočítám pár přejezdů okolo či přes a nebo pár krátkodobých pobytů v okolí (Zlín, Bojkovice, vlastně ono pomezí Bílých Karpat a Valašska celkově), stanul jsem na zdejší výsostné lázeňské půdě naposled snad někdy před více jak 30 lety, kdy jsme sem jeli s rodiči navštívit našeho vlastníka Honzu (pro neznalé: vlastník je bratranec z dalšího kolena, tedy např. syn sestřenice matky :-)). Byly to zajímavé pocity, uvidět tam impresivní místa po takovém čase - fascinující obraz Jurkovičovy architektury (upomenulo mi to moje milované Žabovřesky, kde jsem kdysi dlel 5 let a ve wilsňáku kolem Jurkovičovy vily, které je dnes v Brně poněkud zastíněna Vilou Tugenhat, kondičně běhal).

Po těch 14 dnech byl z našeho Teodora doslova švihák lázeňský. Nejen že jej znaly všechny děti, ale byl miláčkem maminek, ošetřovatelek i kuchařek. Všem tykal a jak je jeho zvykem, velmi otevřeně a důvěrně jim několikrát denně sděloval co si myslí a nebo si zrovna vymýšlí. Teodor umí být neřízená střela, která často míří do černého a ví a cítí kam a proč letí.
Teo za doprovodu tatínka absolvuje denně množství léčebných procedur, z nichž se některé opakují i dvakrát denně:
1, pitná kůra Vincentkou,
2, inhalace Vincentky a její prolévání nosními dírkami,
3, koupele a jiné vodní procedury,
4, dechová cvičení a léčebná tělesná výchova,
5, biolampa
Teodor je moc šikovný a už přesně věděl, kde a jak se která z procedur odehrává a tak mi vše ukazoval, abych jej mohl doprovázet. Většina procedur probíhala v dopoledních hodnách a v areálu lázeňského domu, odpoledne bylo o něco volnější a spojené zejména s odpočinkem (v Teově podobě zásadně aktivním, sedět či ležet nevydrží) a s pobytem venku a pitnými kůrami.
Ale nyní něco podrobněji k procedurám.

Ad 1
Vincentku zná snad každý, i ten kdo v Luhačovicích nikdy nebyl. Co je však méně známo, že Vincentka není jediným luhačovickým pramenem. Pokud je třeba se zmínit o pitných léčivých vodách luhačovických, je třeba také uvést Aloisku, jež je známá již od roku 1770 a také Ottovku, která je menším, ale též léčivým pramenem o vydatnosti cca 3 l/min., dále Pramen MUDr. F. Šťastného, kterého objev je spojen s erupcí proplyněných minerálních vod a jejich tryskýním až do výše 20 metrů (posléze jej zregulovali, protože tento neutuchající výron snižoval vydatnost ostatních pramenů v okolí). K balneologickým účelům se pak používají další luhačovické prameny, jako např. asi nejznámější Nový Jubilejní, jež je znám od roku 1988, Nová Čítárna, který měl v době svého objevení udivující vydatnost 120 litrů za minutu, Nová Janovka, jeden ze základních pramenů pro Inhalatorium nebo Elektra, po stránce minerálů vůbec nejkoncentrovanější luhačovický pramen. Ale zpět k Vincentce, která je nejznámější.
Vyvěrá na Lázeňském náměstí  a je její pramen je jímán v hloubce 50,2 m. Byl znám od nepaměti a nesl název Hlavní pramen. Koncem 18. století byl obezděn a zastřešen, později byl nad ním vybudován pavilon ve tvaru kaple uzavřené mříží, na jejíž malbou zdobené stěně byl zlatý nápis: "Nemocnému k útěše, zdravému k potěše". Pramen byl pojmenován podle majitele zdejšího panství Vincence Serényiho, který se zasloužil o rozvoj lázní. Po několika úpravách jeho mělkého jímání byl pramen v roce 1947 při výstavbě nové kolonády umístěn do současné haly. Zde je sveden k výdejnímu pultu, kde je možno nabírat minerální vodu v jejích přírodní teplotě 10 až 14 °C a nebo i ohřívanou. Vincentka se používá k pitné léčbě a k léčebným inhalacím především při onemocnění dýchacích cest. Vydatnost pramene činí 10-12 l/min.
(Zdroj: Lázně Luhačovice, a. s.)

švihák lázeňský...

Klasifikace Vincentky bývá také uvedena na spotřebitelském balení dostupném v obchodech i lékárnách: přírodní, velmi silně mineralizovaná uhličitá, jodová minerální voda, hydrogenuhličitano-chlorido sodného typu se zvýšeným obsahem barya, bromidů, fluoridů a kyseliny borité, studená, hypotonická.
A něco z analytiky (údaje v mg/l): odparek při 180°C - 6787, hydrogenuhličitany - 4600, sodík - 2270, chloridy - 1410, vápník - 261, hořčík - 13, dusičnany - pod 2, sírany - pod 2, amonné ionty - 23, reakce vody pH = 6,8, železo - 3,89, měď - méně jak 0,01, dusitany - méně jak 0,02, volný kysličník uhličitý - 2321.
Pitnou kůru absolvujeme vlastně průběžně celý den a oba, a to zejména odpoledne, kdy jsme na vycházce na kolonádě (mícháme studenou a teplou), ale bereme pak s sebou do dvou lahviček a popíjíme samotnou a nebo s ní ředíme ovocné šťávy. pamatuji si, že jako děcko jsem Vincentku nemohl ani pozřít, Teo ji snáší překvapivě velmi dobře.

...to má v malíčku

Ad 2
Inhalovat chodíme dvakrát denně. Teo dělá dráčka, protože vdechuje a vydechuje páru, tak jako drak. Speciální generátor páry z Vincentky trubicí jemně vhání mlžný vincentkový opar přes náústkovou hadici do kloučka, který takto pokaždé 10-15 minut dýchá. Při první denní inhalaci pak ještě probíhá speciální čištění nosních dutin proléváním vlažné čisté vincentky speciální konvičkou při nakloněné hlavě prvné skrze jednu nosní dírku a druhou ven, a pak opačně. Vzpoměl jsem si na své jogínské období :-)

Ad 3
Koupelí zde Teo absolvuje několik druhů. Například střídavé nožní koupele spočívají v tom, že má pomalu přešlapovat v malém bazénku, který je napuštěn léčivou vodou o vyšší teplotě (hodně teplá, ale ne horká, nicméně ten počátek, než se tam udrží, je někdy náročný) a pak přelézt do vedlejšího, kde má přešlapovat rychle (utíkej pro zmrzlinu, Teo, můžeš si vybrat jakou chceš a vem i pro mě, já chci citronovou!), je voda studená (opět v počátku problematické, ale zmrzlina zabrala a zabírá). Přísadové a perličkové koupele se odehrávají ve vaně, která je tak akorát pro malého človíčka. Ten se zde rochní, hraje si s parníkem a kačenama, dokud neuplyne stanovená doba a jde do zábalu, kde opět nějaký čas pobude, odpočine.

Ad 4
Děti musejí v rámci léčby také umět pracovat s dechem. Ve skupince a za instruktáže slečny cvičitelky se svičí několik dechových cvičení, nejprve nanečisto, později s pomůckami. Jo a abych nezapoměl, dech se také měří na foukačce podobné těm co nám řidičům strkají cajti, snad síla, intenzita, každý den ráno před snídaní to probíhá, a údaj je zapisován do sešitku. Další variantou kůry pohybem je tělesné svičení v tělocvičně alias (v podání Teodorově) zběsilé dovádění na všelijakých pomůckách tělocvičnových. Teo je prostě formát a musel mi to všechno ukázat: "Tati, podívej co umím!". Jeden den jsme naše ratoslesti masírovali speciální míčky a speciálními tahy. Obdivuji našeho Teodora, protože patří k těm několika disciplinovaným a řídí se pokyny terapeutek a tatínka o mnoho více než ostatní děcka.

Ad 5
Biolampa je pro mě trochu záhadou. Vlastně si to aplikujeme sami, jde o 4-5 minutové svícení na trup. Prý to má hojit světlem. Tak asi jo.


(dokončení brzy)

BEL´MONDO a sklepy

Věděli jste o existenci časopisu BEL´MONDO? Já tedy ne, až do letošního vinobraní. Volal pan redaktor Adamovič, že mu kdosi dal na mě kontakt a že píšou článek o vinařské architektuře a že by potřeboval něco prokonzultovat, doporučit, nafotit. A že by se rádi s fotografem stavili na druhý den. Ok, odvětil jsem, dáme si sraz přímo ve sklepě, když už máte psát o vinařské architektuře.
Je to téměř pokaždé stejné, sklepy na Vrbici doslova berou dech skoro každému. A nejinak tomu bylo nyní; fotilo se vevnitř (dřevěné sudy; fascinace ušlechtilou černou plísní na stěnách jeskyňo-sklepní sluje) a zejména venku - patra a jednotná architektura vrbeckých nor vinařů jsou velmi fotogenickými.
Za pár týdnů poté zastavuji na dálniční benzince a dočepovat a mezi časopisy mě zaujal právě BEL´MONDO - nojo, to je on, nevyšlo to už? Vyšlo, a to prosincovém čísle, které bylo na stáncích snad už v polovině listopadu (divná časopisecká móda). K níže uvedenému obrázku článku je třeba říci, že úvod článku, v podstatě jeho hlavní část, mapuje vinařskou modernu a z mého pohledu malovýrobce doslova velkovýrobu (i když dotčení se budou ohrazovat) - píše zde o dvou popických stars - Gotberg a Sonberk.

Mladý Boček už není!?

Po Mladém Bočku se za pár dní od "vypuštění z řetězu" zaprášilo - poslední karton odkvačel do Bratislavy do nově otevíraného baru autentických, naturálních a jinak osobitých vín. Vlastně málem bych zapoměl - 2 kartony jsou u pana Kubaty, sommeliéra společnosti Vinum Ipsum (tel.: 608004410), který tedy může případným zájemcům poslední láhve Mladého Bočka v Praze a přilehlém okolí předat. Ale nezoufejte, vy, na které se nedostalo! Dobrá polovina partie Mladého Bočku, panenského moku z vinice vysazené v hustém sponu a na hlavu, dozrává v menším sudu a do láhve půjde po novém roce. Včas zde budeme informovat!

Sevar a Rubinet, dva souputníci v Mladém Bočku

Jeden z panenských hroznů Sevaru.

Faktem je, že ač se specializuji na staré vinice a jejich revitalizaci, chtěl jsem mít i zkušenost s vínem z mladých keřů, resp. vysadit vlastní vinici. Jedna ze skupin odrůd, která mě vždy lákala, byla tuzemská interspecifická novošlechtění, kam patří polešovický Sevar či Krausův Rubinet. A věc se jen urychlila tím, že dodávka objednaných sazenic jiné odrůdy na připravený pozemek k výsadbě těsně před výsadbou samou selhala a tak jsem sáhl po kombinaci klasické a interspecifické (čili částečně k houbovým chorobám tolerantní) - v zimě 2010/2011 jsem připravil odpočatý pozemek v Bočkách (vyhnojení, rigolace) a zjara 2011 jsme začali vysazovat.

Během dvou sezón se vytvořila v ekosystému Mladého Bočku správná konstalace, čehož je důkazem i hojné setkávání se s kudlankou nábožnou (Mantis religiosa)

SEVAR byl vyšlechtěn na Šlechtitelské stanici vinařské v Polešovicích týmem ve složení Ing. Václav Křivánek, Ing. Alois Tománek a RNDr. Zdeněk Habrovanský. Sevar je kříženec Seyve Villard 12-358 F1 x Svatovavřinecké 116/55 F1 a do Státní odrůdové knihy byl zapsán v roce 2008. Staniční předzkoušky proběhly v letech 1982-1984 v trati zvané „Meteorka“ v Polešovicích, kde byly révové sazenice vysazeny v roce 1974 ve sponu 1,8 m × 1 m. V tříletém zkušebním cyklu byl sledován výnos, který činil v průměru 17,36 t/ha, při cukernatosti 16,63°NM a aciditě 9,03 g/l. Odrůda byla přihlášena k registraci již v roce 1992, na odrůdové zkušebně ÚKZÚP Bratislava, avšak zkoušky nebyly dokončeny z důvodu rozdělení federální republiky.Jde o modrou moštovou odrůdu velmi vhodnou pro ekologické vinohradnictví. Víno dosahuje pěkné červené barvy, intenzivního aroma a chuť je charakteristická tóny lesních plodů a také jahod, malin, ostružin či černého rybízu. V kombinaci s barvířkou Rubinetem jsou zajímavou kombinací a základem pro směsná červená vína vavřincoidního typu.
Genetický profil odrůdy Sevar : 78,1 % Vitis vinifera, 1,56 % Vitis labrusca, 14,58 % Vitis rupestris, 3,12 % Vitis berlandieri, 2,64 % Vitis lincecumii.

panenské je panenské - není toho moc (viz na keři), ale i tak díky za to!

RUBINET je barvířka a jeho šlechtitelem byl prof. Vilém Kraus. Vznikla následujícím křížením: (Revolta x Alibernet) x André. Je to ranější odrůda, termín vybarvování bobulí záleží na lokalitě a pěstitelském tvaru, každopádně však nejpozději v první polovině srpna. Hrozny dozrávají v druhé polovině září. Odrůda má ráda hlubší, výživné a vododržné půdy (což se o Bočkách nedá příliš říci, takže uvidíme). Odolnost k houbovým chorobám jsem zatím pozoroval jako velmi dobrou, i proto, že letos při enormním tlaku zejména oidia, byly sklízené hrozny ve vynikající kvalitě i při celkových 4 (!) ošetřeních podle pravidel ekologického zemědělství. V odborné literatuře bývá doporučováno zatížení 6-8 oček na 1 m2, což zhruba sedí; vedení máme na hlavu, řežeme na 2-3 čípky s 2-3 očkami, při sponu 140 x 80, tedy bezmála v přepočtu 10 tisíc keřů na hektar. Rubinet má velké množství barviv již ve šťávy dužniny, takže je možno i lisovat celé hrozny z nichž se získá dostatečně barevný mošt. My jsme letos vinifikovali hrozny celé, akorát podrcené šlapáním bosýma nohama.

Zjara to v Mladém Bočku vypadalo takhle....

...no a na podzim, při sklizni, takto.

Tak dime na pres

Zdroje informací k odrůdovým charakteristikám:
1, Encyklopedie révy vinné (P. Pavloušek), Computer Press 2007, Brno
2, Wikipedia
3, Zdeněk Habrovanský, ústní sdělení
4, Vilém Kraus, ústní sdělení

Mladý Boček přichází a patří mu (nejen) listopad

Snad to nebude považováno za ejaculatio praecox, ale v případě Mladého Bočka se můžete potěšit již nyní, téměř 11 dní před 11. listopadem. Panenské je panenské: vervní, břeskní, silně juvenilní, ale i tak ležel více než měsíc v sudu. Během listopadu bude k mání limitovaná série 96 lahví (odběr ze sklepa nebo dle domluvy jinak). Ostatek bude ležet v menším soudku až do jarní rovnodennosti, při níž bude také nalahvován. O všem mladobočkovém a podrobněji budu v blízkých dnech informovat. Víno bude k mání po lahvích či po kartonech.

Panenská úroda z Bočků ve formě červeniska sakra hlubinné barvy a florální vůně.