Vyráželo se tehdy na takzvaný vechsl neboli výměnu, a nebo i na obyčejné zaučení, kdy mladý tovaryš pracoval u zkušeného řemeslníka a řemeslu se učil za byt a stravu, když se dohodli jinak či později i za nějaký plat. Vechsl pak spočíval v cenném pobytu např. i v cizojazyčném prostředí - mladí kluci od řemeslníků ze Slovácka jezdívali ke kolegovi např. ze Sudet, který na oplátku kolegovi poslal synka zase na Slovácko.
Fascinující je to psaní záznamů písmem kurent (německá obdoba novogotického kurzívního písma, používaného až do poloviny 20. století v Německu). Vše psáno ručně, mělo to váhu. Nedlouho po roce 1909 se pradědeček František dal dohromady s prababičkou Marií. Nebyli příliš majetní, jako mladí začínali prakticky od ničeho, podle pamětníků (syn Zdeněk, 1919-2004, ústní podání) dokonce měli nabídku jít po roce 1910 do Ruska, kde se nedostávalo pracovních sil a tato destinace byla tehdy velmi v kurzu, za prací tam jezdily i lidé ze Spojených států severoamerických. Nakonec nejeli a otevřeli v Němčičkách řeznictví a hostinec. Spasýba
Co mne v takových starých dokumentech nepřestává nikdy fascinovat, je úhledný krasopis. Dnes jen strohá A4 v textovém editoru popř. SMS, neosobní email či poťukávání bříškem prstu po hladkosti dotykových displejů. Dokážeme psát dnes vůbec čitelně? Kdy jste naposled napsali dopis rukou? Přečte to po vás někdo? A váš podpis?
Žádné komentáře:
Okomentovat