Z březnových a dubnových degustačních postřehů...

Tak se nám toho tentokrát sešlo povíce...touto dobou si to nejspíše šisuju po D1 na Prahu, odkud se odebírám do země vlámské a jejího hlavnímo města na jednu honosnou akci, jíž jsem již poněkolikáté účastníkem. O ní samostatně někdy příště, nyní nepředbíhejme...

Vinitour.sk představuje...Ale ano, bratislavský Dvorček, nyní snad i alias "Pinot - vinný bar" - proč by kluci nemohli udělat i dobré víno? Dostal jsem lahvinku čehosi, co autoři popisují takto:
"je to rynak rocnik 2012. hrozno pochadza z dechtic (sever malokarpatskej oblasti). pocas kvasenia tam bolo asi 10 percent supiek. 9 mesiacov to lezalo na jemnych kaloch v novom agatovom sude, pravidelne sa robila batonage. do flase to islo v juli 2013."
Pozoroval jsem jej více než 14 dní, mělo i v otevřené láhvi obdivuhodnou výdrž. Už zašínalo zrát, ale na můj vkus stále příliš mladý rýňák. Typické, poznatelné že z akátu, pitelné. Adjustáž byla vskutku originální, svá, viz obrázek.

Rosso di Montalcino 2011 a bratislavský ryňák 2012

Velká část vín popisovaným v tomto příspěvku je z přechutnávání archivních lahví jednoho březnového večera. Bylo to v komorním duchu,sešli se známí a neznámí, kteří se během večera stali známými, popilo se a pojedlo, tak jak to má být. Vytáhl jsem něco ze svého archivu, bál jsem se, že půjde vesměs o exhumace, ale byl jsem vcelku překvapen.

Bardolino 2001, Gewurztraminer 2008 a Svatovavřinecké 2008

Začnu však lahví, která v tehdejším setu nebyla a kterou jsem otevřel až o týden později, kdy k nám na pár dní zavítal Francesco z Livorna, přivezl Rosso di Montalcino 2011 a tak jsem si řekl, je třeba otevřít i nějaké starší. Z temnéhou kouta sklepa jsem vyhrabal krabici, kde byly ještě 2 láhve ze tří skvělého Bardolina Superiore 2001. Víno bylo znamenité, krásně nazrálé a velmi pitelné. Pozoroval jsem jej asi 10 dní; lámat se začalo na sklonku prvního týdne.
Objevil jsem také poslední láhev od biodynamického Alsasana Josmeyera - a to Gewurztraminer 2008. Ten byl navinule nasládlý, až podezřele svěží (kdoví jak na tom byl se sírou), každopádně pitelný, nebylo mu možno snad ani nic vytknout. Láhev byla dárkem od přítele TT.
Velkým a příjemným překvapením, možná největším, bylo Svatovavřinecké z Habánských sklepů Velké Bílovice. V sérii patří jednoznačně k tomu nejlepšímu co se za tyto dva jarní měsíce urodilo. Nazrálé, plné, excelentní. A nejlepší bylo až druhý den; pozoroval jsem jej skoro dva týdny, a nutno k jeho cti uvést, že se drželo stále výborně i po týdnu. Láhev byla neznámého původu, ale nejspíš též darem, normálně tento segment nekupuji...

Ovčáčíkův Sauvignon, Ardea z Nového vinařství, Špigle červené 2004 a Masarykův bobulový výběr sauvignonový

Kdysi jsem se spolupodílel na výběru vín u vinaře Václava Ovčáčíka z Velehradu pro světové soutěže vín a odnesl jsem si tehdy jeho tehdy neuvěřitelně explozivní Sg 2003 ve výběru z bobulí. Vinař v tom ročníku sklízel (jako obvykle) velmi pozdě a veškeré mošty byly v kategorii výběru z bobulí. Ono taky ty alkoholy tomu odpovídaly, protože některá vína prokvasila takřka do sucha. V roce 2005 byl ochutnávaný Sauvignon excelentní, však taky kdesi v zahraničí uspěl, mezitím ale proběhl zenit a sešup dolů - víno už mělo být vypité.
Příjemně překvapila Ardea z Nového vinařství, ročník 2005. Vím, že jsem tehdy víno ochutnával a špičkovali jsme se Markem Špalkem, zda přežije v dobré kondici rok či nikoli. Vůbec bych tehdy nehádal, že bude osmý rok od sklizně v tak dobrém a pitelném stavu. Klobouk dolů, pánové Skrývale a Špalku!
Mezi archívy jsem zařadil i jednu ze svých archivních (a stále výborných - a podle některých lepší a lepší) červené Špigle 2004. Šlo o víno, které bylo připraveno z hroznů, jež byly poněkud podtrženy, neboť měly jít na víno pro sekt. Špigelská klasika, Frankovka s jemnou příměsí ZW, samotok. Mělo to asi 19 °NM. Jak to bylo pomleté, říkal jsem si, aspoň dva demijony červeniska z toho udělám, uvidíme co to dá. A bylo (a je) to skvělé, někteří mí vínomilci toto víno charakterizují až pinotově (fakt!). Ta kyselinka to prostě podržela.
Vlastně ani nevím, kde jsem přišel k Masarykovu Sauvignonu. Ale asi měl být již vypitý, škoda. Neoslovil. Sladká stařinka. Hrozny byly ze Strekova.
A přišel taky balíček, od pana Skleničky, prej abych okusil z těch jeho komunitních bedýnek a něco mu k tomu napsal. Tři lahve byly vemi způsobně a zkušeně zabaleny, takřka nerozbitně. Trojici cizozemských vín začíná Frankovka od Judith Beck ročník 2012 pod šroubovým uzávěrem. Jde o Frankovku ze základní řady od přední rakouské vinařky, členky sdružení Respekt a Pannobile. Hrozny kvasily v nerezových vinifikátorech, jablečno-mléčné kvašení probíhalo ve velkých dřevěných sudech. Víno zrálo v použitých barikových sudech. Jde o jakostní víno, výnos bylo 4000 l z hektaru. Je černotřešňové barvy s lehce fialovým odleskem na hraně, vůně evokuje drobné černé ovoce. Na patře je jemné, šťavnaté, se zaoblenými tříslovinami, kořenitostí a dobře zabudovanou kyselinou. Je odrůdově typické, na relativní mládí velmi a dobře pitelné. Mňam. Sleduji ji jej v rozpité lahvi takřka 2 týdny, ale není to víno, ze by takto drželo - po týdnu se již výrazně láme. Doporučuji vypít do 2-3 dní po otevření.

Moselský pozdněsběrový Riesling Feinherb Karla Erbese je výborným stylovým moselským ryzlinkem. Ročník 2010 se už začíná projevovat lehce petrolejově, ale opravdu velmi lehce. Zbytkový cukr dělá víno poněkud otylým - milovníci tohoto stylu prominou. Bezchybné, dokonalé, při snoubení se správným pokrmem do vysoké gastronomie jako stvořené. K večernímu popíjení bych jej ale nevolil, jde to zcela mimo můj vkus. Zkoumám jej několik dní, první den otevření je uzavřenější, reduktivnější, otvírá se až několikátý den. A drží. Týden po otevření je v perfektní kondici a dopíjíme jej tak s chutí.
A něco o víně a vinařství z pohledu pana Skleničky, který jej dodává na náš trh? Zde: "Tohle je Mosela, jak ji mám rád - s typickou kyselinou i cukrem, a ročník 2010 už pěkně nazrává. Jak nad ním původně všichni ohrnovali nos, tak teď je parádní.

Moselský ryzlink z pravokořenných vinic (žádné americké podnože, hlásá web vinařství :o) ale na střední Mosele jsou snad všechny vinice z původního materiálu. Když jsem si z ceníku Erbese vyzobával některé speciality, dělal jsem si legraci, že odebírám třeba čtvrtinu produkce některých nejlepších vín, a na konci roku jsem zjistil, že jsem mu jen na blogu prodal přes 5% roční produkce :o) docela dobrý na amatérskýho bloggera? Takže malý rodinný podnik, 6 hektarů a necelých 50.000 lahví ročně. Přijel mě podpořit na Galapřehlídku Prague Wine Trophy a udělali jsme spolu pro čtenáře blogu i jednu degustaci s jídlem."
Reportáž z vinařství ZDE.

Frankovka od Judith Beck, toskánská Pergolaia 2009 a moselský Erbesův rýňák

Cyrilek aj Metúd sa v hrobě obracajů

Hrdý název VELIGRAD nese řada litrovek s víny slovenskými, na která jsem narazil při akutním a rychlém nákupu na cestě do sklepa ve večerce provozované spoluobčany vietnamské národnosti (ironie osudu  - bývalá bořetická prodejna vinařských potřeb).

Co se dá pořídit za 44,90 v litrové láhvi? Dobře, kdesi razítkem je malým písmem uvedeno, že původ je slovenský. Jenže si těžko dokáži představit toho slovenského vinohradníka, který by vyprodukoval tak levný hrozne, že víno z něj bude stát v litrovce na pultě maloobchodu v sousední zemi 44,90 Kč vč. DPH 21%.

Chardonnay, Muller.Thurgau, Merlot...i Pinot Gris. Cyrilek aj Metoš by se divili...

Víno Slovácko s. r. .o. se sídlem v Uherském Hradišti. Ekonomičtí kouzelníci. Odvahu si lahvinku zakoupit na senzorický test jsem neměl.

Vše se globalizuje...i když kdesi jsem četl, že letošní anexí/osamostatněním Krymu globalizace končí...nicméně v obchodě ve vinařské obci na Velkopavlovicku najdete láhev s verbířem na vinětě (turista si řekne že jde jistě o místní produkt s folklórními motivy), jenže uvnitř je Maďarsko....a vpravo zase flaška od klokanů....a vlevo milerka kdovíodkud. Že by Kamčatka? Ural? Např. ve Francii by to bylo něco nevídaného - sebemenší obchůdek v sebemenším zapadákově má místní produkty regionálního významu samozřejmě v nabídce, v tomto případě víno.

I elektrický výboj může škodit vinici :-)

Vinice v Bočkách, kterou jsme vysadili v roce 2011 a která již loni dala panenskou úrodu, o jejíž víně jsem psal na tomto blogu několikrát (štítek "Mladý Boček"), je letos, stejně jako loni, dočasně chráněna mobilními elektrickými sítěmi jinak určenými pro ovce a kozy. Zde je proti srnám, zajícům a daňkům. Kluci s flintami mají totiž asi 30 metrů od vinice zvířecí snack bar (pítko, krmelce, liz apod.)

Sítě jsme instalovali po jejím obvodu, 4 padesátimetrové nestačily. Opěrné tyčky mají dva hroty, které zašlápnete do země a které drží síť v pozici vertikální. Když jsme zašlapávali, bylo sucho, zem byla velmi tvrdá. Jenže pár dní zpátky krápalo a to nemálo. Co udělá takový hrot, původně zašláplý do tvrdé, písčito hlinité země? Uvolní se, správně. A celá stojka se může lehce vychýlit ze svého vzpřímeného stavu. A co udělá síť? Ano, správně, vychýlí se na stranu, v případě výše uvedeného snímku k vinici. Svislé lanko s ocelovými pramínky se pak letmo dotýká juvenilních lístků pučícího keře vedeného po staru "na hlavu" a během hodinky dostane několik tisíc výbojů o napětí až 10 000 V. A vy pak čučíte, jestli to nezmrzlo. Vypadá to jak spálené, ale vlastně ne mrazem, protože to by zvadlo, tady lístky a letorosty stály či šikmo visely. Naštěstí jen na polovině jednoho keře.
Inu, bacha na dráty, i když jsou od nízkým proudem. Spálit mladá pletiva mohou také.

Potvora jedna osenicová!

Různorožci už se kuklí, jejich škody, i když byly dosud značné, už nerostou, jiný problém je ale housenka osenic. Různorožec vykusuje očko bez obalů, je v něm jen dírka a uvnitř je duté, ale osenice, potvora jedna, sežere očko vč. obalů, troufne si i na již vyrašený letorost, jež zcela omydlí.

Housenka osenice, nález vinice v trati Veselý

Píďalky různorožce obvykle přes den nehybně visí na drátěnce nebo kmínku a aktivní jsou v noci. To osenice přes den odpočívá v trávě a v půdě, dokonale kryta, a vylézá až navečer/večer na svoji noční pastvu. Vyvíjí se déle a je velmi žravá.

Právě jsem se vrátil z Veselých...aneb Melolontha melolontha

V posledních dnesch se v řadách vinařské veřejnosti poněkud se panikaří ohledně žíru oček píďalkou různorožce trnkového. Včera jsem obdržel fotografie v noční vinici nasbíraných housenek, které ukazují na osenici - ta by nejspíše již vyžírala narašené letorosty. Zdržel jsem jsem v podvečer ve vinicích v trati Veselý poněkud déle a s umělým světlem se jal zkoumat noční život viniční po stránce škůdců hmyzích. Housenky osenic jsem nenašel (možná hledal málo a špatně), píďalky různorožce trnkového v průběhu cca 10 minutového hledání jen 3.
Už byla téměř tma, z okolních vinic bylo slyšet takové cinkání o dráty jakoby. Stále jsem, nevěděl co by to mohlo být, tak jsem se přikrčil a ejhle - chrousti! Lítají mezi řádky, a mě nyní dochází, co mohl být ten žír na listech již vyrašených letorostů. Prostý chroust. A že jsem je léta neviděl - před pár lety to bylo pár kusů ve vinici Špigle, ale taková hejna...no beztak už je to více jak třicet let. No, takže pokud se takto lokálně rojí, to se máme na co těšit. No a nyní se naskýtá otázka - jak proti nic? Svého času zasílal do redakce VO své každoroční aktuální příspěvky na téma chroustů Ing. Antonín Muška. Je tomu již více než 10 let a tehdejší vedení vydavatele nebylo těmto praktickým a důležitým radám nakloněno a po pár odmítnutích, která jsem osobně několikrát rozporoval a oponoval jim, se na VO pan Muška vykašlal a posílal chroustí předpovědi pro vinohradníky do jiných časopisů. Inu, vinařská politika.
Ona je to zapeklitá věc s tím žeroucím hmyzem. Sice byla mírná zima, takže určitý nadpočetný výskyt se dal čekat, je tu ale další hypotéza - ubývá ptactva, snižuje se diverzita biotopů (i vinic) a těmto hmyzím škůdcům tak klesá počet přirozených nepřátel, který by jejich stavy udržoval v rozumných mezích. Všiml jsem si také jedné věci - nejmasovější letošní žír oček je v těch vinicích, kde jiné roky prakticky nebyl. Tam, kde je v menší míře každoročně a nikdy jsem proti tomu nějak chemicky nebojoval, byl i letos, ale v menším množství. Že by již vypěstovaná domobrana?

Co bylo loni dnešního dne

Je to z pohledu průběhu letošní povětrnosti celkem neuvěřitelné, ale takhle vypadala moje cesta 4. 4. 2013 do vinohradu ve Veselých.

Prostě jsem uvízl v závěji a dál musel pěšky.
A letos? Očka málem ve fázi včelky, někteří keře už slzí, byliny pod nálety včel a čmeláků na sěr nektaru a ptáci cvrlikají tu jarní...

Sakartvelo Pepsi Press Trip

Inu, cesty freelance journalismu jsou všelijaké, zdravím vás, dnešní čtenářstvo ze zemí východních. S Liborem Budínským, naším předním foodžurnalistou, jsme přijali pozvání od společnoti Pepsi-Cola Ltd.Co.Limited a odjeli do země bájného zlatéhou rouna. Pepsi-Cola totiž dnes ráno v 6:00 CET otevřela svůj 100. gruzínský fast food s názvem Khachaphuri ve vesnici Sakartvelo nedaleko městečka Mts´khet´a.
A moc se nám tu líbí.
Srdečné pozdravy za nás všechny
váš
Richard

Foto EFOX