Divý Ryšák už zase JE!

Uplynula nějaká doba od momentu, kdy byla na přelomu zimy a jara doprodána poslední láhev předchozí edice Divého Ryšáku a už už tu máme mladý, bujarý kousek ročníku 2013. Takže, milci, fanouškové, příznivci Divého Ryšáku, tímto oznamuji, že počínaje zítřkem je k mání (v Poděbradech, jak po skleničce, tak i omezeně po láhvi) a v Němčičkách od neděle. Po lahvích i kartonech u nás doma a nebo, nedostanete-li se, budete si moci během cca týdne až deseti dní objednat přes náš e-shop.

Pozvánka do Poděbrad

Zítra, tj. v sobotu 31/5, se budeme moci setkat tváří v tvář u sklenky autentického vína a to na akci NATURA Festival, který se uskuteční v Poděbradech. Více na www.naturafestival.cz
Těším se na případnou viděnou.

Rozluštění včerejší hádanky

Ne, zástěra indiánské babičky to sice není, ale...s trochou schvovívavosti by se dalo říci, že přihořívá. Jedná se o tapa, konkrétně tato je z ostrovu ´Eua v polynéském soustroví Tonga a jedná se o dar od mých přátel, s kterými jsem se tam při své cestě na jaře 2005 seznámil. A co je vlastně ta tapa? (nebo je to rodiu středního? kdoví).
Tapa je druh látky, dosud vyráběné tradičním způsobem za použití výhradně rostlinných produktů (kůra jistého druhu stromu máčeného v mořské vodě a tlučeného dřevěnými palicemi na dřevěných trámech, dále spojované a dosoušené na slunci a pigmentované opět barvivy rostlinného původu). Tapa byla a dosud i často je používána k rituálním účelům a nebo tvoří ozdoby příbytků domorodců. Osobně jsem se účastnil i místního pohřebního rituálu (schází se celá vesnice, každý zve každého, i cizího kolemjdoucího, pro všechny hosty je pak přímo na místě uspořádána hostina (mořské plody, humři, krevety, různé druhy rozličných ryb - vše místní a čerstvé! aj.)), kde je tapa používána jako zástěna při samotném aktu pohřbení - tělo zemřelého se ukládá na místo odpočinku předků a jen nejbližší příbuzní mohou vidět jejich případné ostatky při otevření země. Tapa je těmito nejbližšími příbuznými držena jako bariéra před přihlížejícím okolím, které následně nasyceno připravenou hostinou jako vzdáním díku za účast a soustrast.
Ale tapa se používá ipři svatbách, oslavách a dalších příležitostech. Její malé formáty jsou vyráběny i pro turisty, ale často je kvůli úspoře pořizovacích nákladů, padělána s umělohmotnou podšívkou. Používá se i jako látka k přípravě částí oděvů.
Vyobrazená tapa je o rozměrech 4 na 2,5 metru, v tomto případě na fotografii je složená na polovinu, protože tak velký prostor k instalaci v našem příbytku nemáme :-)
A zde něco s tématikou tapa přímo z Přátelských ostrovů (takto souostroví Tonga pojmenovali mořeplavci-objevitelé). 

Použití jiného druhu tapa k dalším účelům

Momentka z pohřebního obřadu - velká tapa v pozadí

Sušení výchozí kůry pro účely zpracování

Téměř hotové dílo - zdobení je asi v polovině

Se surovinou pro výrobu tapa se čile obchoduje mezi jednotlivými ostrovy v rámci Tonga

Zdobení tapa na ostrově hlavním ostrově Tonga-tapu

Líbí se ti? Ano. Tak je to tvoje. Ale to já nemohu přijmout. U nás nelze odmítat. Hm :-/

Hádanka sice uhodnuta nebyla, ale Evas mířila dalo by se říci podobným směrem, takže se přes léto u nás doma může stavit pro tu hrudku kozího sýra :-)

Hádanka s bojem o flašku a jiné aneb: Co je to?

Co byste řekli, že je na snímku níže?

Hádat možno během celého pondělního dne, nejpozdějí v úterý prozradím. První správně uhodnuvší má u nás k vyzvednutí litr kozího mléka, hrudku kozího sýra a láhev červeného z vinice Špigle ze sklizně 2012 :-)
Nuže, hádejte!

Už to kvete

Sice zatím "jen" Baco noir, a to na výhřevném písečku v lomu v dolních Veselých, ale značí to že to včecko přichází letos o něco dříve, teplá zima je poznat

Viniční mrkev aneb co se urodilo v Mladém Bočku

Rád se sytím v přírodě. Když se jedná o viniční pikniky, které občas pořádáme v Bočkách či Veselých, povětšinou je program postaven na kozím klobásku, zralém sýru a dobrém červenisku či chutné oranžádě. Takhle jsem v jeden jarní podvečer procházel mladou vinici v Bočkách, kde je onen ukrutně hustý spon a odkud jsme měli loni prvního Mladého Bočka, co skončil záhy v láhvi a už je i v podstatě vypitý, když tu ejhle, v travním porostu loni oseté směsi Green mix Multi, jež je směsí asi 16 druhů bylin, jsem objevil obyčejnou mrkev. Ano, tato směs obsahuje i nepatrnou část osiva mrkve. Taková viniční mrkev umí pěkně roztáhnout půdy a když ji vytáhnete, vznikne pěkný drenážní kanálek a taky větrací otvor pro různé půdní procesy. I půda potřebuje dýchat, a její obyvatelé jakbysmet.
A co se dá dělat s viniční mrkví? Vezmete příruční nožík, odkrojíte nať, lehce oškrábete, v autě se mi vždy povaluje láhev vody, trošku ji omyjete a s gustem pochroupete. MRKEV ORIGINÁLNÍ CERTIFIKACE = M.O.C. Bočky.

M.O.C.= mrkev originální certifikace

Co právě čtu: Vlastivěda moravská, okres Hustopečský

Mám ty staré knihy rád. Hodně vydrží, už to přežily do dneška o něčem svědčí. Sběrny papíru jsou plné mnohé zbytečné literatury, jež začla houfně vycházet po roce 1989, nebo třeba i nějaké desetiletí před ním. Netvrdím, že za první republiky či za císaře pána či dříve nevycházely braky a zbytečnosti, ale spíše tuším, že je jen velmi málo dnešních knih, jež budou za cca 100 let velmi poptávané a tržní cena za kus bude v řádech částek celodenní průměrné mzdy...

"Na "Stráži", kde od r. 1839 do nedávna byl větrný mlýn, stávaly stráže, jež upozorňovaly v čas nepokojů lid na blížícího se nepřítele. Domácí uchovávali se pak do podzemních lochů, jež jsou ve Vrbici v čísle 92, 94, 95, 98 a 102; některé lochy jdou až po Ochoze; našly se v nich kosti, střepy, nádoby, ba v jednom (u Machovských) i mrtvola ženy a dítěte. Kromě lochů uchovaly se i obilní chýše, jež Šmachel popisuje: "nahoře byl otvor 2/3 metru v průměru, 1-1 a 1/2 m hloubky; později otvor se rozšířil na 2-3 metry v průměru a tolikéž hloubky. Takto vykopaná jáma se náležitě vypálila by vlhkost neměla přístupu, pak, když se do ní na podzim k jarnímu setí určené obilí nasypalo, daly se na otvor trámy a na ně sláma a hlína. Na povrchu jen malý násep hlíny neb jiné nepatrné znamení označovalo místo, kde se jáma nachází. Jam takových, které též lochy sluly, nacházelo se nejvíce na Příhoně (od nynějších sklepů až ke Kalubu), některé též v Ochozíchz nichž až posud se některé propadliny zachovaly. "


Tuto knihu mám už nějaký ten pátek na nočním stolku a tu a tam z ní louskám náhodné kapitoly. Tu, kvůli které ji držím zejména, "Němčičky", je tu znázorněna na stranách 104 až 115. Zajímavé je, že kapitoly nejsou seřazeny abecedně podle názvů, tedy obcí (ještě těch starých, původních, takže jsou zde Příkluky či Popovice).

"Kol r. 1520 popovické (Popice byly dříve zvány Popovice - pozn. aut.) víno požívalo znamenité pověsti a podávalo se při královské tabuli v Praze. Hertodt, Pešina a Hanke považovali popovická vín za nejlepší na Moravě; poslední přirovnával je dokonce k rýnský. R. 1556 připomíají se vinohrady v tratích Langenberg, Mitterberg, Langer Satz a Wolfsbuhl. Kartuziáni královopolští Měli tu roku 1571 29/4 vinic s průměrným ročním výtěžkem 20 beček. Nejlepší víno jest z hor Une, Saurusell, Niederberg a Mitterberg. Pod vinohrady pěstovalo se hojně sladkého dřeva (=lékořice, pozn. aut.), jež vyváželo se do Uher i do Rakous."
Mám rád vzpomínky na staré časy. Na tak staré, že ani nikdo z těch, které jsem ve svém bytí potkal si tyto časy nepamatují, leda z vyprávění jejich stařešinů.

Němčičky

(1349 Wenigen Niemczicz, 1350 Parvo Niemczic, 1673 Ober Niemtschitz, 1749 Klein Niemtschitz, Horní Němčičky), ves 3 km sev. Pavlovic podél silnice do Bořetic, politicky i katastrálně samostatná. "Vrchní konec" na silném svahu zván byl 1420 Horní Němčičky, "Spodní konec" v údolí Dolní Němčičky. R. 1492 jmenuje se ves Prašivé Němčičky.

R. 1834 139 domů s 572 obyv., z nichž 813 Č. a 10 cizozemců, 808 kat., 1 evang., 4 židé, 6 bez vyznání a 4 jiné víry. Katastr má 779 ha s čistým katastrálním výnosem 19 149 K; z toho jest 410 ha rolí, 2.18 ha luk, 14 ha zahrad, 115 ha vinic, 65 ha pastvin, 0,15 ha rybníků a 148 ha lesa.
Černý a Váša odvozují jméno od osobního Němek, nikoli národnostního Němec.
.....
Novokřtěnci byli r. 1559 Sobkem z Kornic z Němčiček vypuzeni, utekli se do Polehradic, kde si zřídili dům; záhy se však vrátili a 1562 společný dům dostavěli. Tehdy uvádí se ves: "Nembschiczka bei Panowitz".

A víte kdo byli Kuník z Drahotuš Morkovice, bratři Zemík a Levík, Onš z Chválkovic, Boček z Želic, Lev z Klobouk, Petr z Kravař, Jiřík z Tupec, Všebor z Rájce, Jan ml. Puklice z Pozořic, Smil Hvězdlička z Lilče, Jiřík ze Žeranovic, Jan Číhovka z Moravan, Všebor Hereš, Nikl z Brumovic, Protivec ze Zástřizl či Jan řečený Mléčko ze Zástřizl? Všechna tato (a další jména) jsou neodmyslitelně spjata s nejstarší písemně dochovanou historií Němčiček, mnozí z nich byli jmenováni jako majitelé zdejších vinic a jiných zemědělských statků a domů, ostatní s těmito jinak propojení.

"Fara bývala v Němčičkách již před třicetiletou válkou, zašla však za ní. Obec přifařena v l. 1623-80 do Polehradic, kamž dle smlouvy s brněnskými jezuity ze dne 27. května 1631 platili faráři 3 kopy pšenice, 3 kopy žita, 3 kopy ovsa a 5 zl. na hotovosti jako desátek ze tří lánů polí "Kněžské" zvaných. R. 1644 lány ony byly pusty a Jindřich Burian hr. Žampach rozkázal Němčickým, aby se s farářem porovnali, jak mohou. Dne 7. března 1651 povolil Jan Pošmurius, rektor brněnské jezuit. koleje, Němčickým, aby se na těchto třech lánech založili vinohrady a místo bývalého desátku odváděli o sv. Jiří a sv. Martině po 10 tol. mor., a nad to při každém voinobraní, ať se urodí či nic, dvě vědra vína "ne z lásky, ale z povinnosti"."

Tož tak. Bývalo to tenkrát všecko jinak. Někdo tvrdí, že se lidi mají nejlíp jak se kdy v historii lidstvo mohlo mít. Inu, někdo rád vdolky, jinej zase holky. Záleží na úhlu pohledu, na preferovaných hodnotách. Materiálních statků je nyní asi hojnost, ale jsou lidi šťastnější? A co svoboda? A co Gaia?
Pěkná knížka to je.

Nelítostná exekuce jedné housenky

Tak si představte, že si pipláte jeden každý révový keř, jeden každý letorost, ba i ty hrozníčky opečováváte, několikrát za sezonu s každým mluvíte dotykem dlaně…protože se těšíte na vinobraní a na kvas a tak dále a tak dále. Jenže jsou věci, které neovlivníte. Třeba ty letošní housenky. Kontroluji si tak v tiché polední kontemplaci násadu na letorostech pravokořenných keřů vedených léta pěkně po staru na hlavu (dolní Veselý), když ejhle, co to, zelené tlusté cosi s dokonalými mimikry barvy svěže zeleného letorostu – jistě, je skoro průhledná a barvu má podle toho, čím se zrovna napráskala. Když vyžírala rašící očka i s obaly, byla do hněda. Pastva na lístečkách letorostů je tak delikátní, že už nečeká na noc, ale vyráží vzhůru po keři i za bílého dne. Ludra.

A mám tě

papá

Hmno...zelená pletiva z lístečků rašící révy se vylouply z housenky. Bohužel, ač boží tvor, dožít ji v dospělce nenechám...