Co právě čtu: Vlastivěda moravská, okres Hustopečský

Mám ty staré knihy rád. Hodně vydrží, už to přežily do dneška o něčem svědčí. Sběrny papíru jsou plné mnohé zbytečné literatury, jež začla houfně vycházet po roce 1989, nebo třeba i nějaké desetiletí před ním. Netvrdím, že za první republiky či za císaře pána či dříve nevycházely braky a zbytečnosti, ale spíše tuším, že je jen velmi málo dnešních knih, jež budou za cca 100 let velmi poptávané a tržní cena za kus bude v řádech částek celodenní průměrné mzdy...

"Na "Stráži", kde od r. 1839 do nedávna byl větrný mlýn, stávaly stráže, jež upozorňovaly v čas nepokojů lid na blížícího se nepřítele. Domácí uchovávali se pak do podzemních lochů, jež jsou ve Vrbici v čísle 92, 94, 95, 98 a 102; některé lochy jdou až po Ochoze; našly se v nich kosti, střepy, nádoby, ba v jednom (u Machovských) i mrtvola ženy a dítěte. Kromě lochů uchovaly se i obilní chýše, jež Šmachel popisuje: "nahoře byl otvor 2/3 metru v průměru, 1-1 a 1/2 m hloubky; později otvor se rozšířil na 2-3 metry v průměru a tolikéž hloubky. Takto vykopaná jáma se náležitě vypálila by vlhkost neměla přístupu, pak, když se do ní na podzim k jarnímu setí určené obilí nasypalo, daly se na otvor trámy a na ně sláma a hlína. Na povrchu jen malý násep hlíny neb jiné nepatrné znamení označovalo místo, kde se jáma nachází. Jam takových, které též lochy sluly, nacházelo se nejvíce na Příhoně (od nynějších sklepů až ke Kalubu), některé též v Ochozíchz nichž až posud se některé propadliny zachovaly. "


Tuto knihu mám už nějaký ten pátek na nočním stolku a tu a tam z ní louskám náhodné kapitoly. Tu, kvůli které ji držím zejména, "Němčičky", je tu znázorněna na stranách 104 až 115. Zajímavé je, že kapitoly nejsou seřazeny abecedně podle názvů, tedy obcí (ještě těch starých, původních, takže jsou zde Příkluky či Popovice).

"Kol r. 1520 popovické (Popice byly dříve zvány Popovice - pozn. aut.) víno požívalo znamenité pověsti a podávalo se při královské tabuli v Praze. Hertodt, Pešina a Hanke považovali popovická vín za nejlepší na Moravě; poslední přirovnával je dokonce k rýnský. R. 1556 připomíají se vinohrady v tratích Langenberg, Mitterberg, Langer Satz a Wolfsbuhl. Kartuziáni královopolští Měli tu roku 1571 29/4 vinic s průměrným ročním výtěžkem 20 beček. Nejlepší víno jest z hor Une, Saurusell, Niederberg a Mitterberg. Pod vinohrady pěstovalo se hojně sladkého dřeva (=lékořice, pozn. aut.), jež vyváželo se do Uher i do Rakous."
Mám rád vzpomínky na staré časy. Na tak staré, že ani nikdo z těch, které jsem ve svém bytí potkal si tyto časy nepamatují, leda z vyprávění jejich stařešinů.

Němčičky

(1349 Wenigen Niemczicz, 1350 Parvo Niemczic, 1673 Ober Niemtschitz, 1749 Klein Niemtschitz, Horní Němčičky), ves 3 km sev. Pavlovic podél silnice do Bořetic, politicky i katastrálně samostatná. "Vrchní konec" na silném svahu zván byl 1420 Horní Němčičky, "Spodní konec" v údolí Dolní Němčičky. R. 1492 jmenuje se ves Prašivé Němčičky.

R. 1834 139 domů s 572 obyv., z nichž 813 Č. a 10 cizozemců, 808 kat., 1 evang., 4 židé, 6 bez vyznání a 4 jiné víry. Katastr má 779 ha s čistým katastrálním výnosem 19 149 K; z toho jest 410 ha rolí, 2.18 ha luk, 14 ha zahrad, 115 ha vinic, 65 ha pastvin, 0,15 ha rybníků a 148 ha lesa.
Černý a Váša odvozují jméno od osobního Němek, nikoli národnostního Němec.
.....
Novokřtěnci byli r. 1559 Sobkem z Kornic z Němčiček vypuzeni, utekli se do Polehradic, kde si zřídili dům; záhy se však vrátili a 1562 společný dům dostavěli. Tehdy uvádí se ves: "Nembschiczka bei Panowitz".

A víte kdo byli Kuník z Drahotuš Morkovice, bratři Zemík a Levík, Onš z Chválkovic, Boček z Želic, Lev z Klobouk, Petr z Kravař, Jiřík z Tupec, Všebor z Rájce, Jan ml. Puklice z Pozořic, Smil Hvězdlička z Lilče, Jiřík ze Žeranovic, Jan Číhovka z Moravan, Všebor Hereš, Nikl z Brumovic, Protivec ze Zástřizl či Jan řečený Mléčko ze Zástřizl? Všechna tato (a další jména) jsou neodmyslitelně spjata s nejstarší písemně dochovanou historií Němčiček, mnozí z nich byli jmenováni jako majitelé zdejších vinic a jiných zemědělských statků a domů, ostatní s těmito jinak propojení.

"Fara bývala v Němčičkách již před třicetiletou válkou, zašla však za ní. Obec přifařena v l. 1623-80 do Polehradic, kamž dle smlouvy s brněnskými jezuity ze dne 27. května 1631 platili faráři 3 kopy pšenice, 3 kopy žita, 3 kopy ovsa a 5 zl. na hotovosti jako desátek ze tří lánů polí "Kněžské" zvaných. R. 1644 lány ony byly pusty a Jindřich Burian hr. Žampach rozkázal Němčickým, aby se s farářem porovnali, jak mohou. Dne 7. března 1651 povolil Jan Pošmurius, rektor brněnské jezuit. koleje, Němčickým, aby se na těchto třech lánech založili vinohrady a místo bývalého desátku odváděli o sv. Jiří a sv. Martině po 10 tol. mor., a nad to při každém voinobraní, ať se urodí či nic, dvě vědra vína "ne z lásky, ale z povinnosti"."

Tož tak. Bývalo to tenkrát všecko jinak. Někdo tvrdí, že se lidi mají nejlíp jak se kdy v historii lidstvo mohlo mít. Inu, někdo rád vdolky, jinej zase holky. Záleží na úhlu pohledu, na preferovaných hodnotách. Materiálních statků je nyní asi hojnost, ale jsou lidi šťastnější? A co svoboda? A co Gaia?
Pěkná knížka to je.