Nejenom na polích či v zahradách, ale i ve vinicích se letos přemnožily drobní hlodavci. Myši, hryzci a všelijací hraboši mohou být zkázou pro nejednu plodinu, révu nevyjímaje. A tak jsme vyrazili s Lindou a jejími koťaty na procházku spojenou s lovem.
Mám tě, myško!
Do podvečerní vinice jsem je přinesl v zavřeném koši, před otevřením jsem odpojil již druhý týden zapojené plynové dělo.
A Linda nelenila. Asi 2 a půl vteřiny poté, co jsem pootevřel víko koše a vystrčila výzvědně hlavu, ladným a hbitým skokem lapla myšku probíhající na pár kroků od nás. Sotva ji zlomila vaz (možná jen zadusila, prostě zadlachmala, ubezdušila...), skočila po druhé, a než jsem stačil pochopit o co jde, během dvou minut po vypuštění do terénu, lapla třetí. Tak to už si zasloužilo záznam.
Jenže jak se člověk kolem sebe dívá na svět přes zobrazující display, pomalu chápe některé možná příchozí děje...prostě Linda se nechtěně dotkla eletrického ohradníku, který byl stále pod proudem a chtěje jej proskočit kupředu, na 2-3 vteřiny se do něj zamotala a dostala další dvě šlupky, myš nechala myší (hrabošem, hryzcem, cokoli chcete...) a opustila bojovou zónu, koťata nekoťata. Stmívalo se, musel jsem jet ještě podojit, tak jsem se z Mladého Bočku vzdálil a vrátil se sem asi za 20 minut. Po kočkám viničních ani vidu ani slechu.
Ale vše dobře dopadlo, kočičí viniční tlupa se druhý den slunila a hrála si s dalšími polapenými hryzci na stránic u vinice...
(* má omluva latiníkům za gramatický paskvil, je tomu již 25 let, co jsem pobíral lekce tohoto klasického jazyka... a zoologům za nomenklaturní novotvar
Žádné komentáře:
Okomentovat