Cestující taštička festivalová |
...ano, byla to ta Luzia, jenž u nás v červnu asi dva týdny pobyla, vypomohla dosti, připojila se vlastně hned v Praze, kde zahájila svoji tříměsíční pouť Evropu od západu (pochází z německého regionu blízko belgických hranic) až na za její východní cíp (východní Turecko). Ale nepředbíhejme. Luzia se ke mě přidala na středoevropském Festivalu autentických vín, vypomáhala s prezentací vín, poslední den též převzala roli řidiče zpět na Moravu. Z jejího programu v Němčičkách: do vinohradu - s motykou, čistit kmínky, podlom; za kozama; na seno; do sklepa; na rajčata (vysadit, zalít) a tak dokola. Luzia za dvě udělala, ale taky za dvě snědla. Nejraději med, kterého jest pomálu.
Luzia po dvou týdnech zmizela v dálavách, směr Maďarsko, balkánské země bývalé Jugoslávie, Rumunsko, Bulharsko, Řecko a nakonec Turecko. Zde potkala Yektu (vousáče co jsem z něj tak čuměl), jehož rodina ji takřka adaptovala (když se jelo k prarodičům, tak musela vyndat pýrsink z nosu - potvora dírka jí během pár dní zavalila kalus, tedy zarostla! a taky si musela zahalit šátkem hlavu a místo kraťasů si dát sukni či nohavice) a cestovali s ní po celé zemi až k syrským hranicím (stalo se mi něco podobného v roce 2005 na tonžském ostrově ´Eua).
Luzia, ambasadorka pijící Prahy |