Pomník vztyčený památce bitvy v roce 1978 se nachází po cestě ze Suchých Krut směrem na jih vpravo u cesty. Stav z listopadu 2014. |
Budějovice, Praha!.....Řím, Kristus!
Bitvy se podle dobových záznamů a odhadů zúčastnilo přes padesát tisíc mužů ve zbroji. Čeští vojáci zvolávali "Budějovice, Praha! - habsburští zase "Řím, Kristus!". Jak známo, náš král padl, ale historicky vyznívá jako hrdina-rytíř, i když nezvítězil. Rakouské straně totiž pomohla k vítězství léčka, což bylo v té době dost nestandartní, neboť obdobné vojenské střety měly svá pravidla a byly vedeny rytířským způsobem. Rudolfovi muži, resp. lehká uherská jízda, totiž vpádem ze zálohy do Přemyslova útvaru a smluveným pokřikem "Utíkají, utíkají!", dezorientovala vojáky, což ve zmatku bojové vřavy znamenalo záhy habsburské vítězství. Někteří sice tvrdí, že prohru české koruny způsobilo selhání pomoci českých pánů (mnozí na místo bitvy vůbec nedorazili), aby pomohli moravským stavům, ale není to jisté, skutečné pravdy se asi už nyní nedobéřeme.
Návštěva místa bitvy na Moravském poli v roce 2004. Antonín Konečný tiše rozjímá na místě, kde kdysi padly desetitisíce mužů v rytířské zbroji |
Je tomu letos 10 let, co jsem památník této slovutné bitvy navštívil naposled a to opět cestou do Hradska, tehdy do jeho části jež je přikloněna k Uhersku - do obcí Halbturn, Illmitz apod. Velitelem tehdejší vinařské výpravy byl Ing. Antonín Konečný, známá osobnost československého vinařství druhé poloviny 20. století. AK se dal po své osmdesátce do psaní (zaučoval jsem jej základům práce s PC Wordem, tedy ne že by do té doby nepsal - byl znám svojí bohatou publicistickou činností od čtyřicátých let a to zejména v odborných periodicích, ale tvořil výhradně klasicky - na psacím stroji) a zanedlouho vyšla jeho skvělá autobiografie, o níž si můžete přečíst například zde a koupit si ji třeba tu. A proč jsme se vlastně vydali tehdy do Hradska? AK zde měl zajímavé kontakty z období II. světové války, kdy byl nuceně totálně nasazen pro kopání zákopů pro ustupující válečnou frontu v závěru války.
Stodola, kde mladíci ročníků 1923-1924 přespávali v seně v měsících zimy 1944/1945. AK v popředí. |
Dokonce jsme v obci Halbturn (Půlvěž) jeli kolem řady stodol, když tu zvolal: Tady, tady jsme přespávali v seně...za zimy, více než 10 pod nulou, každý kousek vojenské deky, a co nejblíže k sobě a zahrabat se hluboko do sena. Ve stodole jich spaly desítky. Ale o těchto i jiných eskapádách se zmiňuje ve své skvělé knize.
10 let poté...
Byla vlezlá, vlhká zima, ne jako to jaro před deseti lety. Byl to taky mimo jiné den, resp. dopoledne po večeru, v němž naposled vydechl můj děda Josef Stávek naposled. A protože jsme našeho srpnového přírůstka pojmenovali po něm a vzhledem k situaci nebylo možno jet bez něj, říkám si, Jožko, musíme se stavit podívat u Suchých Krut na jeden ze zásadních pomníků našich dějin...
Josef s maminkou na Marchfeld. Inu historických exkurzí u monumentů třeba už od útlého mládí |
26. srpen 1278...jak to tu asi vypadalo? V oranici neběhali, nejspíše stepní charakter to místo mělo..?? |
Podívat se na půdu, která byla kdysi zkropená královskou krví...
kde tlí kosti padlých bojovníků? kde jejich zbroj..? |
Žádné komentáře:
Okomentovat