Ještě k novým vinětám

Tak nějak - zleva doprava - šel čas...

Vypujčeno z Jižního svahu

O nové adjustáži, která by pomyslně sjednotila dvě řady, pod kterými byla naše vína známa (řada Divý Ryšák, Vinum Juvenale či Akátové Ryzlinky - piktogramy po obvodu; řada s názvy vinic: Špigle, Bočky, Veselý - strohá moderna v žluto šedé a s bílým písmem), jsem uvažoval již od časného roku 2013, ale hlavním impulsem a popostrčením byl malý rukodělný (a hlavně rukokrasopsaný) projektík z podzimu 2013, který jsme dotáhli do zdárného konce v jeho závěru. Kaligrafka paní Nikola Klanicová přilnula k našim vínům a reakce na manuskriptové viněty byly skvělé a tak jsme od jara 2014 začali rozvíjet debatu nad podobou nových vinět pro vína. Vzhledem k rukodělnosti praktický většiny našich procesů jak ve vinici, tak zejména ve sklepě, koncept ručně napsaných vinět do toho všeho nějak zapadal.
Je faktem, že viněty jsem chtěl mít hotové během léta, ale znáte to, nastala sezóna viničního blázince červen-červenec, pak nějaké ty dovolené, zdálo se že bude brzy vinobraní, to sice bylo, ale v té bizarní podobě, jak si ještě čerstvě pamatujeme, a tak finální podoba vinět se začala rýsovat až po vinobraní. Jedna věc byla jejich grafická podoba, totiž v momentě, když už vše bylo odsouhlaseno a že teda pojeďme do tiskárny, jsem si uvědomil, že vůbec netuším, NA CO se to bude tisknout. No jo, volba papíru, nosného média informace z viněty, není žádné lážo-plážo...

Foto František Štepančík

Z přemíry variant zůstali dva favorité, mezi nimiž ne a ne se rozhodnout. Prvním byl Cotton White - bílý, nenatíraný matný papír vyrobený ze 100% bavlny, s unikátním sametovým vzhledem a ochranou vůči vlhku. Byl speciálně vyvinut pro aplikaci na vinné lahve. Má vyšší gramáž, je silnější a tužší. Druhým byl klasický papír obsahující cca polovinu recyklovaných vláken s názven Fleury chene s jemným přírodním odstínem a texturou. Lepidlo, používané u tohoto papíru (viněty jsou tiskunty na samolepících rolích), je v souladu s evropskými potravinářskými směrnicemi a vinětami z tohoto papíru mohou být dokonce polepeny přímo suché či nemastné potraviny. Ale to u vína samozřejmě nevyužijeme...

Nakonec jsem zvolil varianty obě - na oranžové a červené víno z vinic v trati Veselý šel druhý z papírů a na cuvées Špigle-Bočky a Tramínový výběrek bavlněný papír. Viněty po stránce předtiskových příprav a tisku zajistila společnost Etiflex z Břeclavi. Adjustáž proběhla na ruční etiketovačce australské provenience (vysoce kvalitní a promyšleně konstruované zboží prodávané už i na tuzemském trhu pod značkou Great Engineering pty ltd), s produktovými fotografiemi vypomohl šikovný fotograf-nadšenec František (www.stepancik.cz).

Foto Richard Stávek a František Štěpančík

Zbývalo tedy dílo odprezentovat a uvést při vhodné příležitosti do světa. Na 9. prosince jsem měl delší dobu domluvenu již tradiční každoroční degustaci ve vinném baru U Staré studny v Praze, a tak slovo dalo slovo a odpoledne před degustací jsem pozval několik zástupců tisku a několik odběratelů vín na neformální maloformátovou tiskovou konferenci. Nebylo to pro mne snadné; tiskovek jsem absolvoval v letech 1998-2013 desítky v roli opačné, tedy toho, který prvně naslouchá a pak se ptá, klade otázky atd. - ale nyní jsem měl jednu takovou událost tvořit. Pojmul jsem to netradičně - ze zažitých setkáních se zástupci tisku si pamatuji, že organizátoři vždy pozvaným vše servírovali doslova na zlatém podnose - press-kity plné tiskových zpráv - v tištěné či elektronické podobě, flash-disky s fotografiemi, letáky, katalogy apod. Nic takového, řekl jsem si, lidstvo pak leniví - připravil jsem několik malých notýsků, naostřil grafitové tužky a rozdával postupně přicházejícím, aby si mohli zapisovat poznámky. A ejhle, někteří odmítli, protože klasické notýsky se přece jenom ještě nosí - potěšitelné! - měli vlastní. Jako hosty jsem na setkání pozval sommeliérku a degustátorku Kláru Kollárovou, která s našimi víny dlouhodobě pracuje a za ta léta se seznámila s jejich asi největší šíří a Nikolu Klanicovou, autorku grafické podoby vinět, která se zabývá kaligrafií a krasopisem a viněty ručně napsala.
Po krátkém úvodu, kdy jsem obě dámy představil a pronesl stručnou historii našeho autentického vinaření v Němčičkách a předeslal důvody tvorby nové adjustáže, jsem slovo předal Kláře Kollárové.

Klára Kollárová hovoří o autentických vínech (nejen) z Němčiček
Foto Jaromír Klanica

"V současném obchodu vínem je trvajícím trendem obracet se k lokálním vínům, která nejsou příliš manipulovaná. I díky jejich různorodosti jak odrůdové, tak vinifikační, se jedná o značně nesourodý segment. Sommeliér, jež má s autentickými víny pracovat v terénu, nemá vůbec lehký úkol", pronesla mimo jiné Klára Kollárová a pokračovala: "Je nutné, aby byl sommeliér ztotožněn s prezentovaným vínem, stál za ním a věřil mu. Pak je tato práce o poznání snažší. Je faktem, že ne každý je na přírodní vína připraven, zejména jedná-li se například oranžová vína, na které se právě zaměřuje Richard Stávek, kterého mimochodem považuji za skutečného Autentistu, protože ten příběh okolo skutečně žije. Jeho vína nepatří k nejprodávanějším, jsou v jistém smyslu slova vyhraněná, ale uvedu příklad - když jsem otevřela oranžové cuvée Veselý-Bočky 2011 skupince, jež u nás měla objednánu edukativní degustaci, i přesto, že víno oproti jiným vzorkům bylo v láhvi magnum, tedy dvojnásobného objemu, bylo první vypito."

Klára Kollárová poprvé u mě ve sklepě. No zírala, no :-) Psal se rok 2005.
Ty dva pány asi už nepoznáte ;-)
Foto z Archivu Richarda Stávka, autor neoznačen

Vlastně si uvědomuji, že první restaurant, do kterého jsem prodal první láhev vína, byl LA DEGUSTATION, kde tehdy v roce 2008 Klára dělala hlavní sommeliérku a naše na tehdejší poměry i extrémní oranžové cuvée 6T ji zaujalo natolik, že pro restaurant skoupila celou partii a tak se vlastně dostalo do prodeje téměř výhradně jen tam. Od té doby jsou naše vína na vinném lístku L.D. nepřetržitě a i v současnosti úspěšně spolupracujeme se současným head-sommeliérem Romane Novotným a s šéfkuchařem a spolumajitelem v jedné osobě Oldřichem Sahajdákem. Postupně se zde vystřídala tato vína: Cuvée 6T 2007, Malvazinka 2006, Cuvée Špigle 2008, Cuvée Bočky 2009 a aktuálně je zde Veselý-Bočky 2011.

S Nikolou Klanicovou probíráme body tiskové besedy o nových vinětách
Foto Jaromír Klanica

Hlavní téma malostranského setkání však bylo dedikováno novým vinětám. Jak jsem již zmínil, s paní Nikolou Klanicovou jsme pracovali na malém projektíku již před více než rokem a byl jsem si od počátku jistý, že věci do sebe zapadají - nejenom proto, že jí (a i panu manželovi) naše vína zachutnala a i dále je oblibuje. Její pojetí kaligrafického zpracování našich nových vinět je totiž opravdu mimořádně osobité.
"Viněta by měla obrazově reprezentovat osobitost láhve. Po konzultaci s autorem vína jsme zvolili tři typy písma: kurent, unciálu a psací písmo ze starých map", uvedla svoji promluvu paní Nikola Klanicová a pokračovala:

Kurent. Z latinského "currere" = běžet

jeden z prvních návrhů, ještě v ruce psaný

"Kurent, ten je součástí dějin. Jde o německou obdobu novogotického písma. Vznikl v 16. století a v zemích koruny české byl zaveden v roce 1774 spolu s povinnou školní docházkou, (latinku pro školu kodifikoval školní řád z r. 1870). Šlo o písmo gruntovních knih, matrik i soukromých dopisů. V kurentu je jedinečná dynamika spojitého písma, ladnost bez okázalosti. Pro variantu kurentu, která byla pro viněty zvolena, jsou typická písmena z ostrých, energických tahů, spojená jemnými liniemi. Zde symbolizují návaznost kroků a sílu pravidelnosti. Vysokou estetiku kurentu buduje nezaměnitelná identita a řemeslná zkušenost. Někdo může říci, že první text viněty je nečitelný ... nejsem si jistá, do jaké míry je nezbytné, aby vše bylo prvoplánově k přečtení. Mám zkušenosti, že lidé jsou velmi vnímaví, co se týká obrazové formy písma a čtou zcela jiným způsobem, než se všeobecně soudí; ne po jednotlivých písmenkách, ale jaksi celkově, na jeden pohled. Dalším písmem je unciála, písmo s ještě hlubší historií, rozšířilo se ve 3. století s křesťanskými texty. Unciála nerozlišuje malá a velká písmena, je čitelná a umožňuje soustředit se na obsah, na podstatu věci. Jde o masivní písmo, jehož zdánlivě statická dynamika vyzařuje stabilitu a neochvějnost. Písmena jsou konstruována po jednotlivých, rozvážných tazích. Působí racionálně a zároveň vysoce elegantně. Podle mě má Unciála v sobě něco zvláštního – trochu zastavuje čas, je sváteční.

Třetím písmem je kurzívní latinka ze starých map vinic, v originále písmo kreslené kovovým špičatým perem. Všechna písma na vinětě se dotýkají hloubky pojmu „původní“.  Například latinku považujeme pocitově za naše písmo, přesto, že kdysi vzniklo ve vzdálené zemi, stejně jako arabské číslice.  Na vinětách jsou ve formě, v jaké se používaly ve středověku. Ročník je jedním z nejzásadnějších atributů vína; obrazově číslice odkazují na autentický charakter vín. Zato kurent působí téměř jako tajné písmo, jen pro zasvěcené, i když je určitou formou latinky. Ona nečitelnost dává každému prostor k vlastní interpretaci – vína, samozřejmě. Unciála je jednoznačná i po stovkách let, je symbolem absolutní povahy věcí, která se nemění podle toho, jaká je doba – tedy hodnot, které jsou nadčasové. To vše je ve vínech, pro která jsem viněty tvořila. Snažila jsem zachytit, co je pro rukopis těchto vín charakteristické.
Viněta je velmi minimalistická, postavená jen na písmu, ale zároveň velkorysá. Použité logo vinařství, znak ražený zlatou barvou, je figurální, asymetrický a hlavně - připadá mi mystický. Zkoušela jsem použít ho dvakrát, symetricky, ale přišlo mi to zhozené. Nadbytečné. Použitá zlatá barva znaku vinařství je barvou Slunce, člověkem a přírodou ukrytého v molekulách tohoto exkluzivního vína.
Shrnu-li to, v těch vinětách je slast a krása, je tam odvaha, trocha hravosti, pak cosi neochvějného, na co se dá vždy spolehnout a nakonec - Tajemství. Není ten život krásný?"

Foto Nikola Klanicová

V rámci úplné informace o nové adjustáži jsem v následující části setkání dále doplnil, že od jara používáme po letech konečně "záklopku" na hrdle lahví a to inovativní formu - láhev je velmi krátce, vlastně ani ne po celé délce korku, ponořena do včelího vosku od včelstev z Bočků, takže barevnost "záklopky" má zajímavý žlutozelenohnědý odstín. Práce sommeliera je obtížnější ve srovnání s klasickými záklopkami, ale mnohem komfortnější ve srovnání s pečetním voskem používaným u některých vín - pečetní vosk je velmi křehký a drolí se trychle a na všechny strany, včelí vosk je měkký a tvárný a drží u sebe. I kdyby malý kousek spadl hrdlem do vína - senzoriku to neovlivní.
Informace o obalu nemůže být úplná pokud bychom nezmínili to, čím je láhev uzavřena - používáme výhradně korkové zátky, v posledních letech exkluzivně špičkovou produkci společnosti COLOMBIN z Terstu, ve dvou řadách - pro mladá vína a vína růžová korky ST2 (dvouploška z přírodního korku a tělo z korkového aglomerátu - drtě) a pro všechna ostatní (více než 80% produkce) vysoce jakostní řadu ST10 z čistě přírodního celokorku.

Zcela vlevo: R.Stávek, M. Špalek...uprostřed s lejstrem papíru B. Colombin
Foto z archivu R. Stávka, autor neznámý, červen 2000

A proč jsem zůstal u Colombina? Snad i proto, že jsem si provoz této firmy kdysi prošel a dokonce osobně se potkal se zakladatelem a majitelem v jedné osobě, panem Bruno Colombinem. Sám si kdysi vyvinul a sestavil stroje obrábějící korkový materiál do podoby korku, pracoval tak po dlouhá desetiletí a i v dnech návštěvy, v době, kdy mu bylo více než 80 let, stále aktivně ve firmě působil.
Dalším bodem setkání bylo stručné představení dalšího našeho projektu - přípravy sudů z vlastního dřeva, které vzrostlo skutečně doslovně CO BY KAMENEM DOHODIL z vinice. Dřevo máme připraveno akátové, dubové, ale i z ovocných stromů a to ve variantě štípané i řezané. První sudy budou k dispozici od jara 2015.

Takže takové to bylo. Veškeré další dotazy klaďte do komentářů zde, podle možností odpovím nebo odpovědi zajistím, a nebo ostýcháte-li se, pište mailem či volejte.

Cuvée Veselý 2013 oranžové, seznamte se.
Foto František Štěpančík