Veselý-Bočky 2011 jsou v Holubníku aneb jak jsme jeli 2x v jednom měsíci do Rakous

Oranžády ve Vídni a cuvée Veselý-Bočky

Začalo to na festivalu ORANGE WINE ve Vídni, který se uskutečnil 3. 11. t. r. a kam jsem se vydal spolu s mými kolegy z našeho vinařského spolku Autentisté (Koráb, Stávek a Vykoukal vystavovali; Kočařík a Ševčík přišli pokoštovat). Vídeň naoranžovo a potřetí byla velmi zajímavá, zejména díky poznatkům vyhodnoceným na základě reakcí návštěvníků přehlídky z řad jak milovníků vín, tak i odborné veřejnosti.
Hodně se rozlilo a vypilo a letití oranžisté byli i tak překvapeni (snad se dá říci, že pozitivně), že na Moravě se oranžové víno dělá také. Potkal jsem se tam i s pražskými profesionály, za všechny jmenujme Václava Hromase z Čestru, kde se specializují na hovězí (a umí ho skutečně výtečně - dvojitá osobní zkušenost!). Mnohé návštěvy si dělaly poznámky, někteří si brali kontakty. Přesně jsem si zapamatoval skupinku, vlastně rodinku (jeden mladší pár, kolem 40 let a jeden starší), z nichž se vyklubali majitelé restaurantu Taubenkobel (hezky česky holubník). Vína se jim líbila, vyptali si ceník a kontakt. No jo.
Jaké však bylo mé překvapení, když několik dní po vídeňském setkání přišel mail s objednávkou vín pro Taubenkobel. Naše oranžová vína ze sklizně 2011 chtějí zařadit jak do menu v nabidce po skleničkách, tak i do nabídky po lahvích na vypití na místě a nebo k odnosu s sebou. Až teprve pak jsem si začal o Taubenkobelu a jeho majitelích Barbaře a Alainovi zjišťovat více....a rozhodně jsem jim odepsal, že bude mým velkým potěšením, když budu moci úvodní zásilku zavést osobně.... po letech u nich zasednout u chutné krmě (ano, už jsem tam byl jednou a to v roce 2007 či 2008 v rámci WINE SUMMIT Austria).
Brzy jsme dohodli termín a v neděli vyrazili přes Moravské pole dále na jih. Zásilka byla vcuku-letu předána a ejhle, zrovna se chystalo odbíjet poledne, tak jsme si objednali stoleček v jejich bistru, které přiléha k Taubenkobel, a nese jméno Greisslerei. Stejně jako samotný Taubenkobel, je i Greisselerei podlouhého půdorysu a s Taubenkobel má společnou značnou část kuchyně.

Místo objevili v osmdesátých letech Barbařiny rodiče Eveline a Walter, kdy ze zakoupených opuštěných stodol a domků udělali citlivou rekonstrukcí stylovou a velmi vyhledávanou restauraci a následnou letitou prací na zvyšování kvality a originality jejich kuchyně pak mekku když ne středoevropské, tak nejméně rakouské a panonské gastronomie. V současné době mají v týmu i specialistu na peidmonskou kuchyni, nicméně dominantní je samozřejmě kuchyně panonského regionu s důrazem na lokální suroviny a špičková vína zejména střední Evropy. Restaurant Taubenkobel je velmi dobře hodnocen v různých žebříčcích, průvodcích a soutěžích gastronomických podníků a je držitelem hned dvou hvězdiček Michelin. Jejich šéfkuchař pak byl oceněn jako nejlepší kuchař v Rakousku, přátelí se s Isabelle Legeron...kruh se uzavírá.
Toto všechno když jsem četl při vědomí, že si právě na základě ochutnání objednali naše vína a chtějí s nimi pracovat, pomyslel jsem si, zda to není nějaký omyl, nebo zda se naráz neprobudím uprostřed noci s studenými krúpějemi potu na čele (i když sny podobného druhu nemívám - ani ty v bdění). Ne, ne, po několika e-mailových korespondencích se domlouváme na setkání a návštěvě.
A pak ta cesta přes Moravské pole.
Je to pro nás velká čest dodávat víno do Taubenkobel, nejenom proto, že naše víno je dosud první ze zemí bývalého Československa, s kterým se rozhodli pracovat. Určitým způsobem to utvrzuje v tom, že cesta, kterou šlapeme od počátku, má smysl a je správná. Ne miliónové enotechnologie, ne nálepky na lahvích z nicneříkajících soutěží, ne pseudovzdělávání na pomýlených seminářích a při četbě zbytečně potištěného papíru. Podstata je jinde.