Miluju tu hořkost...

Utrhni si mě, jsem dobrá - lístečky i kořínek!

Moje objevující gastronomické chvilky ve vinici zdaleka nekončí! Zřejmě začnu přemýšlet o nějakém polním semináři s pracovním názvem "Jak (pře)žít ve vinici a netrpět hladem". Nejde jen o tu mrkev či v červnové třešně ze stromu na úvratí, nebo zářijové ořechy (nepočítám plody samotné révy). Bylin je zde nepřeberně. Je to podobné jako s houbami v lese; celoročně, ale opravdu celoročně se dají přinést při troše štěstí z lesa vždy nějaké jedlé houby. Ve vinici zase plody ovocné (např. na mezích takřka přes celé podzimní a zimní období chutné a zdravé šípky) a samozřejmě byliny. Pokud není sníh, stačí kus dřívka či malá špachtlička a máte-li způsob ošetřování nechemický, lze si odnášet celoročně zdroje na chutné salátky, příměsi do polévek či jen tak na zub. I proto je dobré mít po ruce vždy čutoru vody na okamžitý oplach od písčité půdy, jež by mohla skřípat mezi zubama. U humóznějších typů, např. v horních Veselých či horních Bočkách (obé plošší, jen mírně svažitá úbočí), to není třeba řešit. Zdravému člověku trocha čerstvého humusu neuškodí, ba nahradí mnohá arteficiální probiotika a všelijaké umělé tablety a potravinové doplňky, které jsou fabrickým produktem bez energie, zato po čertech drahým. V soustu zdravé prstě jsou miliardy půdních entit, jež obohatí náš trávící trakt a pomohou v jeho přirozené obměně. Avšak Mladý Boček či dolní Veselý, to jest i v zrnku věru abrazivní materiál pro chrup člověčí!

Kořínky ronící bílé mléko jsou obzvláště nahořklé!

Všiml jsem si, u obou našich starších dětí (obě jsou narozené na sklonku léta), že vždy prvního jara, když s námi oba byli někde u vinohradu, za dubnového sluníčka někde na dece, tak se kousek podplazili k nejbližšímu krtičenci a začaly se ládovat. Dítě má instinkt a je bezprostřední. Bylo to v době, kdy se začala měnit jejich strava, začaly najíždět také na další pokrmy mimo mateřského mléka. A k tomu je nutno inokulovat jejich mladý, ještě se rozvíjející aparát správnou mikroflórou. Kůzlata, v pozdní zimě či brzy zjara narozená, když jsou poprvé venku na jarní pastvě zakusují první jarní bylinky často kousky hlíny - zaočkovávají se.
Pampelišky, kokošky pastuší tobolky, merlíky, ptačince-žabince, popence, lebedy, lopuchy, bršlice, hluchavky, jetel, čekanka, jitrocele, kuklíky, rdesna, řebříčky...nebojme se nic, je to skvělé, ať už syrové či v úpravě :-) Syrová hořkost čerstvě utržené byliny, která semkne a zregeneruje dásně v ústech a podpoří zažívání, nakopne žlučník, to je panečku!

(Podklady pro článek jsou z období před aktuální sněhovou nadílkou, samozřejmě!)