Jak jsme uklízeli Židoviny

Z vinic v Kozínku (starý místní název, nyní dle dodrbaného vinařského zákona Bočky, dříve částečně i Špigle-Bočky apod.) jsme se vždy dívali severozápadním směrem na les, který měl z té perspektivy tvar boty, já jako děcko jsem v něm viděl botu rumcajsovskou....
.....čas plynul, vinici v Kozínku jsem dávno nenavštěvoval s motykou jako kdysi v dětství a jinošství, zabrousil jsem na jiná, zásadnější místa, a to nejen osázená révou. V rámci prohlubování práce s terroir se naskytly nějaké příležitosti lesní, kromě jiných i právě v krajním cípu oné Rumcajsovy boty (abych nezapoměl, místní název pro onen les je Židoviny). A dílem náhody je to hned vedle přes cestu od vinice, kterou mi svěřil do péče člověk, s kterým nás poutají některé nitě již od roku 1980. 40-letá výsadba Pinot blanc v celkem 11 řádcích, občas chybí keře, třímetrovka, ale s tím se dá jistě pracovat. Říkám pár dní zpátky, děcka, jedeme do vinohradu. Já dořežu, vytahám, pospravuju drátěnku, pojďte mi spočítat keře, ať víme kolik chybí, a pak půjdeme udělat ordnung do našeho přilehlého lesíčka v Židovinách, aby se nám tam víly o půlnoci nezamotaly do poházených roxorů, plastových tubusů a ochranných sítí, které tam zavály převažující severozápadní větry z přilehlých vinic, jež byly až do roku 2014 obdělávány velkovýrobně...

Děcka počítaly keře, každý dostal svůj deníček, kde dělal po každém desátém keři kolečko, tatínek pak kolečka spočítal (ano - vycházíme z desítkové soustavy), a poté měly za úkol projít těch cca 60 arů lesa, zkontrolovat jestli tam není hejkal a hlavně posbírat všelijaký neřád a nanosit jej k autu. Nevěřil bych, že si někdo dá takovou práci a podpěrný roxor, který byl zřejmě zachycen mechanizací a pokroucen, tak zanese a hodí pár metrů do lesa, místo aby jej vzal s sebou domů a odevzdal na obecní sběrný dvůr či do sběrných surovin. A nejen plasty a roxory, ale i flašky, PET lahve, dotrhané pracovní rukavice, rozbité kusy betonu, staré zrezivělé kýble.....neuvěřitelné!
Živa a Teodor byli moc šikovní. Skoro jsme to neodvezli. A je dobře, byli pak i spokojení nad vykonaným dílem, pochvalovali si, jak teď máme čistý les, že ani srnky si teď neporaní nohu o ten zrezivělý kýbl. A to panečku ležel, podle výzoru, možná i nějakou desítku let pár metrů od krmelce, tedy mysliveckého zařízení. Inu, myslivečci, střílet po lese, to ano, ale uklidit haraburdí, aby se zvěř neporanila, to ne.