Protektorátní fetiš

Původně jsem měl rozepsanou stať o tom, co mám rozečtené, pak jsem si ale řekl, že bych se měl podělit s jednou velkou zajímavostí.

škoda že tam nezbyl aspoň hlt...určitě aji mistr Žufánek by rád okoštoval :-)

V Němčičkách je vlastně jediná vila. Ani nevím jestli má jméno, ale když se řeklo vila, každý věděl o který dům se jedná. Majitelka se před lety rozhodla dům prodat a loni našla kupce. Potkali jsme se pár týdnů před tím, než se měli definitivně vystěhovat (bydleli v Brně, toto měli jen na "luftování") a dům předat novým majitelům. Nabídla, že zda nechci pár nějakých vinařských drobností, co tam zůstali po jejím otci Ludvíkovi Sadílkovi. Nějaký ten pěkný koštýř (žádné ty dnešní křehotinky, pěkně těžké, ručně foukané sklo, předmět denní potřeby vinaře, který jen tak nerozbijete, dále pár starých košů, nějaká prvorepubliková literatura a ejhle, dva pěkné malé demižonky opět z těžkého modrozeleného skla, opletené ještě proutím. A ten jeden z nich má příběh. Dle sdělení paní majitelky v něm bylo ještě donedávna cca 10 litrů prastaré slivovice, kterou nalahvovali a nechali si po otci na památku. K mému štěstí demižon nevypláchli a já nyní občas chodím čenichat, vonět a čichat k pomalu mizícím výparům prastarého destilátu. Na krčku demijonu byl malý plastový obal a uvnitř originální dokumenty k pálence a jejímu původu.

Tak ve VINOPĚ, dnešním VINIU, se kdysi pro členy pálívalo....no kdeže ty časy jsou...po revoluci družstvo nebylo vráceno členům (mám doma ještě založeny členské knížky po předcích), a bylo privatizováno a transformováno na VINIUM....společnost, která je již více než 10 let permanentně v červených číslech. Uf